Protože jsem Lipno navštívila naposledy coby dítko školou povinné, rozhodla jsem se zmanipulovat spřízněné duše a navštívit, respektive projezdit tento kout Jižních Čech na kolech ve společnosti dalších nadšených cyklistů stejné věkové kategorie. A podařilo se.
Před polednem vyjíždíme z Plzně, zatím pouze my dva s taťkou. Ostatní se objeví v Horní Plané ještě dnes večer nebo zítra dopoledne. Na cestu nám krásně svítí sluníčko a přestože je již konec října, je příjemné teplo. Kousek před Horažďovicemi děláme tradiční „zastávku“ a kocháme se krásně barevnými stromy v okolí. A pak pokračujeme přes Strakonice, Vimperk a Volary, za kterými už toužebně vyhlížíme vodní hladinu. A už je to tu! Hladina se krásně leskne ve slunci obklíčena krásnými kopci. Joj, to bude poježděníčko! V Horní Plané celkem bez problémů nalézáme „Chatu u Toma“ a po chvilce čekání, kterou jsme využili k posilnění, přišel pan majitel (Tomáš Maník) a ubytovali jsme se. Uvnitř jsou 4 dvoulůžkové pokoje, každý má svoji sprchu a WC a malou ledničku, k dispozici je i vybavená kuchyňka a malá jídelnička. Ideální ubytování pro čtyři manželské páry, což my akorát splňujeme. Po ubytovací fázi následuje fáze „rekognoskace“ okolí. Kola jsme ještě nechali odpočívat a jdeme se k vodě podívat pěšky. Sluníčko stále svítí, ale už je výrazně chladněji, protože se blíží večer. Fotíme okolí přehradní nádrže, prohlížíme si náměstí v Horní Plané a vybíráme hospodu pro příští večery. Po západu slunce se prudce ochladilo. Budeme na to myslet, protože naše výlety mohou končit i za tmy. Večer přijeli Míra a Magda Lepičovi, první večer tedy trávíme ve čtyřech nad skleničkou dobrého moku (každý dle svého gusta).
Trasa: Horní Planá-Bělá-Nová Pec-po trase 33 na Černý
Kříž-po trase 1027 ke Schwarzenberskému kanálu-Plešné jezero-Jelení-podél Schw.
kanálu do Huťského dvora-Bližší Lhota-přívoz do Horní Plané.
Ráno se opět probouzíme do slunečného dne. Co si přát více! Po vydatné snídani začínají přípravy na cestu. Postupně přijíždějí další členové výpravy: Mirka Pavelková a Vašek Beran, Míra Chuman (pojede s námi jenom dneska, večer zase odjede) a jako poslední se objevují Hanka a Karel Lohrovi, kteří někde po cestě zakufrovali. Konečně vyrážíme. Počasí je velmi příjemné. Silnice po ranní mlze místy mokrá. Užíváme si to. První zastávka je v Nové Peci na mostě, koukáme na řeku a fotíme. Pak pokračujeme proti proudu Vltavy pohodovou silničkou. V protisměru potkáváme jiné cyklisty a „online“ bruslaře. U Černého Kříže odbočujeme vlevo a začínají stoupání, která končí až výjezdem k Plešnému jezeru. Je tu plno turistů, několik cyklistů a my. Někteří nadšenci si ještě přidávají výstup na vyhlídku nad jezerem. V okamžiku, kdy slunce zajde za kopce, se náhle ochladí. Navlékám na sebe vše, co mám sebou, ale bohužel rukavice „celoprsťáky“ nemám. Při sjezdu od jezera bych je moooc potřebovala. V Jelení chytáme poslední paprsky slunce a celí se tetelíme blahem. Po několika kilometrech cesty podél kanálu sjíždíme do Bližší Lhoty, kde s několika auty čekáme na přívoz do Horní Plané. Mezitím už se značně setmělo a tak do „chaty“ dojíždíme téměř za tmy. Večer se vypravujeme na „něco dobrého“ do jedné z hospůdek na náměstí. S plnými bříšky se nám do postýlek ještě nechce a tak posunujeme večerku z důvodu přiměřené konzumace alkoholu spojené se společenskou konverzací.
Trasa: Horní Planá-přívoz-Bližší Lhota-Přední
Zvonková-Zadní Zvonková-Sonnenwald-Schwarzenberský kanál-Ježová-Svatý
Tomáš-Vítkův kámen-rozcestí u mostu-Račín-Přední Zvonková-Bližší
Lhota-přívoz-Horní Planá.
Dnešní ráno již není tak příjemné jako včerejší. Všude okolo je pěkná mlha a taky je celkem zima. Na přívozu se místy ozývá cvakání zubů (nebo se mi to jen zdá?). V každém pádě jsme rádi, že cesta vede do kopce. Alespoň se zahřejeme. Kousek za Přední Zvonkovou vyjíždíme z mlhy do sluníčka. To je blaho! Užíváme si sluneční lázně. Těsně před Zadní Zvonkovou uhýbáme podle kanálu, který nás vede do Rakouska. Tady se setkáme s něčím, co jsme u nás ještě neviděli. Podél cesty je umístěno dlouhé zrcadlo, takže projíždějící cyklista se v něm krásně vidí. Okamžitě všichni slézáme z kol a jdeme si tuto raritu fotografovat. Několik dalších kilometrů nás čeká pohodová cesta podél kanálu, kterou na jedné prosluněné pasece přerušujeme z důvodu doplnění energetických zásob. Poté, co dnes již podruhé překračujeme hranice (zpět do Česka), se naše skupina rozděluje. Někteří volí na Vítkův kámen kratší ale strmější cestu (budou kola tlačit), skalní cyklisté volí delší cestu přes Pasečnou. S čím však nepočítali, je závěrečné stoupání ke Sv. Tomáši po úzké silničce s krutým stoupáním a hustým provozem aut. Několikrát jsem musela s kolem do pankejtu, když se vedle mě míjela dvě auta. Taťka kopec vydupal naplno, protože dostal hlášku, že mají v hospodě držťkovku. Jaké bylo jeho zklamání, když mu poslední porci prodali před nosem. Nakonec musel vzít zavděk gulášovkou. Zatímco jsme se posilovali v hospůdce, uschly nám propocené svršky a tak jsme pak mohli pokračovat na zříceninu hradu Vítkův kámen. Moc se nám líbil, akorát že jeho okolí hyzdí , jako mnohde jinde, telekomunikační stožár. Z vyhlídkového místa na věži hradu toho moc vidět nebylo, protože mlha se úplně nerozpustila. Ale i tak jsme se pokochali. A pak už nás čekal dlouhý sjezd až na úroveň hladiny jezera. Taťka ovšem ještě nejdříve musel opravit defekt na svém kole. Cesta podél jezera byla naprosto pohodová, užívali jsme si posledních slunečních paprsků a kochali se výhledy na jezero. Na přívoz jsme dorazili opět za šera, ale všichni v pořádku a spokojeni. Večer jsme si zopakovali pro velký úspěch stejnou hospůdku. Večer jsme zalehli o něco dříve, nějak už se nám ty kiláčky sečetly.
Trasa:Horní Planá-Hodňov-rybník Olšina (dle místních malé
Lipno)-Květušín-Mokrá-Olšov-Žlábek-Hůrka-Horní Planá.
Ráno je opět mlha a chladno. Doufáme, že se jako včera během dne počasí trochu umoudří. Dnes vyjíždíme na opačnou stranu než v předchozích dnech. Chceme navštívit (nepozorovaně) vojenský prostor Boletice. Začínáme do kopce. Alespoň se zahřejeme a při tom ještě zvládneme vyhlídkovou jízdu Horní Planou. Za Hodňovem uhýbáme k rybníku Olšina, u kterého je vojenská zotavovna. A tady se setkáváme s cedulí „Vojenský prostor – vstup zakázán“. Ale nikde nikdo. Je to tu moc hezké a tak klidně jedeme dál. Opět nás čeká dokopec na jehož konci leží „sídelní útvar Květušín“. Všude okolo se válí hustá mlha, do které jsme vjeli při zdolávání tohoto "dokopce". Nikdo si nás nevšímá. S tím zákazem vstupu to asi není tak horké. Až teprve kousek za Mokrou vyjíždíme z mlhy a tak dáváme „tatrankovou“ na sluníčku. Kocháme se výhledy na Lipenskou nádrž, nad kterou se převalují chuchvalce mlhy. Po několika kilometrech v mírném terénu a sjezdíku do Hůrky objevujeme hospodu „U medvídků“. Náš další osud je zpečeťen. Jdeme si nacpat bříška. Výpečky i polévka byly moc dobré. A pak už jenom.kousek do Horní Plané. Provést základní hygienu, všechno sbalit, naložit do aut a (bohužel) odjezd směr Plzeň.
Na Lipně se nám moc líbilo. Počasí se povedlo (jako vždy, když Buriáni něco organizují). Parta byla vynikající a určitě máme na co vzpomínat.