Provence na kolech 2

Provence na kolech 2.7.-14.7 2002 - cestovní deník

3.7.2002 (středa)

Tak jsme tady. Přežili jsme cestu a po dlouholetém těšení (několikrát ze zdravotních důvodů, pak z finančních jsme nemohli cestu uskutečnit) jezdíme na kolech po Provence. Ale pěkně od začátku. Včera jsme vyjížděli po 13. hod. z Plzně a pěkně lilo. Až u Českých Budějovic déšť přestal. Předtím jsme ještě přibrali několik účastníků zájezdu v Holoubkově a v Praze, je nás celkem 23. Není to sice moc, ale má to své výhody, netísníme se v autobusu. V noci jsem pro sebe měla celou dvousedačku, dokonce jsem si mohla sklopit opěradlo a natáhnout nohy na protější sedačku. Táta na tom byl podstatně hůř. Sice taky seděl sám na dvousedačce, ale nemohl si ji sklopit a nohy si neměl kam natáhnout. Já jsem chvíli spala, ale ráno mi bylo pěkně "šoufl" od žaludku. Tátu zase bolela hlava. Asi ve čtvrt na osm jsme stavěli na ranní hygienu někde v Itálii u benzínové pumpy. Na první pohled bylo vidět, že jsme překročili rakousko-italské hranice. Byl tam pěkný nepořádek. Potom jsme pokračovali podél jakési řeky (v současné době téměř bez vody) až do Janova (Genova). Tam bych teda bydlet nemusela. Pak jsme pokračovali podél Italské a Francouzské Riviéry, jeden dům na druhém, na kopcích krásné rozkvetlé keře. Hranici jsme překročili mezi Bordigherou na italské straně a Mentonem ve Francii. Míjeli jsme i Monako. Je celé ve stráni a docela malé. Vrcholem všeho byla Nice. Rozlehlé město položené na břehu moře, na severu ohraničené strmými horami, na kterých je opět spousta domečků se stupňovitými zahradami. Nejvíc mne zaujalo, že celou italskou i francouzskou Riviéru jsme projížděli buď po mostech nebo v tunelech. Těch silnic v tunelech bylo asi víc. Naší první zastávkou byla opevněná vesnice Saint Paul. Moc pěkné. Máme nějaké foto. A pak jsme autobusem pokračovali do městečka Vence, kde jsme nasedli na kola. Nejdříve jsme jeli silnicí po vrstevnici a měli tak pěkný rozhled na Vence, Nice až k moři. Pokračovali jsme po úbočí údolí řeky Var. Byla skoro vyschlá, ale podle šířky a hloubky koryta na jaře je tomu asi úplně jinak. Kocháme se krásnými výhledy na Savojské Alpy. Chvílemi jsem měla problémy se závratí, protože jsme jeli po úzké silnici v prudkém srázu kaňonu řeky, místy nebyly žádné okrajové mantinely, a když byly, tak asi 20 cm vysoké. Pro cyklisty "ideální" výška. Cestou jsme míjeli několik horských opevněných vesnic, např. ves Bouyon. Nejdříve jsme se na ni dívali pěkně zespodu, vypadala jako nějaké orlí hnízdo přilepené na skále, pak jsme se k ní vyšplhali a posléze jsme se na ni dívali shora. Do kempu v nadmořské výšce 1002 m jsem přijela úplně hotová. Celý den bylo horko, dvě poslední noci jsem toho moc nenaspala a dva dny ani moc nejedla. Těšila jsem se, až si večer zalezu do spacáku. Ale ta noc! Foukal hrozný vítr a my jsme si mysleli, že odlétneme i se stanem nebo, že se nám stan roztrhne. Ale přežili jsme. Usnuli jsme až k ránu. Celkem najeto 42 km .

4.7.2002 (čtvrtek)

Dneska byl úplně nádherný den! Ráno jsme vyjeli už v 8:30, bylo krásné počasí, klidno a slunečno. Jeli jsme nádhernou krajinou (viz foto), většinou z kopce, ale do kopce jsme si šlápli taky. Cestou se nám otvíraly úchvatné výhledy na nádherné hory a ještě krásnější údolí. Na stráních jsme viděli typické kamenné domy se spoustou květin, horské vesnice, ve kterých jsou na sebe nalepené domy, úzké uličky, průchody a všude klid a pohoda. Lidé nás všude zdraví, když jedeme okolo. Endorfiny mi už tečou z uší, protože jich mám nadbytek. Projížděli jsme nádherným městečkem Cipiéres a kaňonem řeky Loup. Máme několik obrázků. V typickém městečku Tourettes sur Loup jsme si dali první kávu ve Francii. Ve Vence jsme navštívili Mattisovu kapli. Dali jsme se dohromady s několika členy zájezdu. Byli to Helena Havránková (asi 55 let, majitelka lékáren v Praze) a její dcera Helena Součková (asi 30 let, lékařka z Prahy), Radka Podaná (asi 30 let, z Ostravy) a její syn Jurášek (asi 11 let). Tátovi velmi pochlebují, protože potřebují technika a schopného "orientalistu". S nejstarší členkou zájezdu si táta notuje ohledně zdraví (oba mají operovanou páteř a nohu). Ostatní se tím dobře baví. Tatínkovi je určitě příjemné, že obě "30" jsou pěkné ženské. Večer jsme byli všichni v hospůdce v Coursegoulles kousek od kempu. Docela dobře jsme se pobavili. Dneska velmi úspěšný den a jdu na kutě. Ujeli jsme 50 km .

5.7.2002 (pátek)

Dnes ráno byla první menší krize, protože jsme prvně balili stan a nastal přesun do jiného kempu. Ale nakonec to dopadlo dobře. Autobus nás převezl po horské silnici plné příšerných serpentin (pod námi hloubka až 100 m) do městečka Comps-s-Artuby. Odtud jsme pokračovali po silnici do kaňonu řeky Verdon. Monumentální ! Mám pěkné závratě. Dělá mi problém jet při kraji silnice, jestliže za krajními mantinely je propast několik set metrů. Je pěkné vedro, ale zato překrásné výhledy. Zítra to máme jít pěšky vnitřkem kaňonu "podle vody". Když jsem viděla, kudy bych měla slézt dolů, změnila jsem svůj plán na zítra. Dolů by mne museli jedině hodit nebo spustit po laně se zavázanýma očima. Po překonání výšky 1204 m n. m. následoval sjezd přes 10 km. Když jsme posléze viděli, odkud jsme sjeli, zvýšilo se naše sebevědomí. Už shora jsme viděli krásné jezero Lac de Saint Croix. Má neskutečně zelenomodrou barvu. Koupání v tomto jezeře bylo krásným zakončením dnešní etapy. Pak už jen příjezd do kempu, kde jsme měli menší problémy s místy pro stavbu stanů. Ale vše se vyřešilo. Opět jeden krásný den. Dnes jsme ujeli 53 km .

6.7.2002 (sobota)

Dneska jsme se vzbudili do deště. I to mne utvrdilo v tom, že procházka kaňonem Verdonu pro mě není. Ostatní odjeli autobusem v 8:30. Já a "velká" Helena jsme v ten okamžik zalezly do stanů a do jedenácti hodin jsme si daly odpočinek. Po jedenácté přestal pršet, a tak jsme se vydaly "kolmo" do blízkého městečka Moustiérs-S^te-Marie. Nakoupily jsme nutné potraviny, couraly se po městě a pak mě Helča pozvala na oběd. Dala jsem si velmi dobrý salát. Tím si od nás Helena koupila část vařiče, protože jim došla bomba. Po návratu do kempu jsme trochu "poklidily" a udělaly "velké praní". A pak jsme se válely. Po páté hodině dorazili "pěšáci". Táta byl pěkně strhanej. Celkem prý dobré, až na přechod skalního hřebenu o výšce asi 200 m. Kolmé stěny a jejich překonávání po žebřících není nic pro našeho tátu. Večer jsme ještě na kolech vyrazili do Moustiérs na večeři. Tedy my dva na víno a holky na večeři. My si dáme něco dobrého příští týden. Seděli jsme v krásné hospůdce s pravým vodopádem, obsluhovala nás typická usměvavá Francouzka. Do kempu jsme se vraceli potmě jako hejno světlušek. Dnešní dávka kilometrů byla minimální (cca 10 km).

7.7.2002 (neděle)

Ráno opět balíme stan. Ale tentokrát už je to v pohodě. Do autobusu jsme naložili věci do desáté hodiny a pak jsme vyrazili. Nejdříve do Moustiérs na nákup pečiva a pak na prohlídku kaple nad městečkem. Moc se nám líbila, i když výstup k ní nás stál dost potu (alespoň mě). Pak jsme pokračovali podél jezera Svatého Kříže, nejdříve jsme ovšem museli vystoupat strmé serpentiny, které se zdály nekonečné a ještě k tomu bylo pěkné vedro. Táta mne přinutil na chvilku slézt z kola s tím, že si myslel, že v tom vedru umřu. Ale zvítězili jsme. Pak následovala jízda lemovaná lány levandulí. Nádhera ! Barva a ty vůně. Stále jsme jeli podél jezera a často jsme viděli jeho modrozelenou hladinu. V městečku Saint Croix na jeho břehu jsme si dali výborné zmrzlinové poháry. A zase šlapeme dál. Původně jsme neměli v plánu se koupat, ale horko a krásná voda nám změnily plány. Do kempu nás čekalo ještě asi 15 km z kopce do kopce. Kemp "Na zámku" u vesnice Montmeyan je moc pěkný. Je odtud krásný rozhled až do míst odkud jsme dnes ráno vyjížděli. Dnes jsme ujeli sice jenom 42 km, ale horko tento náš výkon zhodnocuje.

8.7.2002 (pondělí)

Ráno opět rychlé balení a nakládání kol. Jedeme do městečka Rians. Krásné městečko opět na kopci, uprostřed náměstíčko se stromy a kavárničky se stolečky na chodnících. Klid a pohoda. Nakoupili jsme nejnutnější potraviny a pokračovali směrem na Vauvenargues. Mírné stoupání krásnou krajinou, opět pěkné vedro, pronikavý hlas cikád. Cestou nás předjížděla kolona aut značky Porsche v provedení kabriolet. Pak jsme sjížděli (na mě kruté) serpentiny a těsně před Vauvenargues jsme uhnuli na Jougues. Projížděli jsme krásnou horskou soutěskou s mírným stoupáním (chvála Loudovi za nádherně vybranou trasu). Městečko Jougues se nám moc líbilo, nádherné krámky, domečky porostlé keři a květinami, některé jsme si vyfotila. Pak jsme pokračovali směrem k městu Mirabeau. Horko nás ale úplně zdeptalo a tak jsme se vykoupali v řece Durance u Pont Mirabeau. Voda čistá a studená. A opět pokračujeme, nyní směrem na Ansouis. Krajina se změnila. Okolo nás jsou všude vesnice, občas ovocné keře a stromy. Nádherná krajina. Vstřebáváme ji všemi póry těla, nejen očima a čichem. Z opojení nás vyvedl až kemp. Všude šutry, spíme pod třešněmi, na zemi jich leží spousta shnilých. A to tu máme spát čtyři noci. A vinař (majitel kempu) žádné víno neprodává. Jsme z toho všichni dost znechuceni. Ujeli jsme dnes 78 km, máme toho plné zuby a ještě ten kemp. Ale nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř.

9.7.2002 (úterý)

Dnes máme "den měst". Žádné kolo, ale courání po městech, památkách a zajímavostech. Ráno to vypadá, že by nám mohlo přát počasí, tzn. je zataženo. Ale ještě před dojezdem do Saint-Rémy se dělá tradiční pařák. Prohlédli jsme si zbytky římského města Glanum, docela zajímavé, máme uděláno několik fotografií. Hned vedle tohoto místa je klášter, ve kterém se kdysi léčil Vincent van Gogh. Okolo kláštera měla být cesta V. van Gogha doplněná jeho obrazy znázorňující daná místa. Ale "Frantíci" jsou zřejmě ještě větší vandalové než Češi. Našli jsme jenom jeden obraz. Pak jsme nasedli do vyhřátého autobusu (ještě že má funkční klimatizaci) a popojeli do Les Baux. Je to zřícenina monumentálního hradu na skále. Pod ním vesnička téhož jména. Bylo by to hezké místo, kdyby tam nebylo tolik lidí. A opět nepříjemné vedro. Nakonec jsme proseděli jeden a půl hodiny ve stínu pod stromy. V okolí vesnice se dříve těžil bauxit a odtud také vzniklo jeho jméno. Pak pokračujeme do Arles, města, kde dříve žil Van Gogh, a kde jsou i další římské památky. Aréna připomíná malé Koloseum, ale dovnitř nejdeme, chtějí po nás vstupné. Uvnitř je všude nějaké lešení, které zřejmě slouží jako podpěra lavic na sezení. Z theatru toho taky moc nezbylo. Asi je komerčně využíván a tudíž "ozdoben" plastovými sedadly. Jdeme se také podívat na jeden z místních kostelů (svatého Trofima), který je součástí kláštera. Kostel je románského původu, a i když to zvenku nevypadá, je docela vysoký. Mezitím nám hlavní skupina utekla a tak sami navštěvujeme bývalou nemocnici, kde se léčil Vincent van Gogh. Nacházíme i místní "Slavín". Chtějí tady po nás vstupné a ještě je to tu dost ponuré, takže nic. Pomocí mobilu se spojujeme se svými parťáky a nacházíme je v útulné hospůdce na kafíčku. A pak nám zbývá "problém" - večeře, všude vaří až od devatenácti hodin. A my máme odjezd ve 20:00. Ale nakonec to stíháme a k autobusu dorážíme s dobře nacpanými bříšky a patnáctiminutovým zpožděním. Do kempu přijíždíme za tmy. Kilometry jsme na kolech žádné neujeli.

10.7.2002 (středa)

Nějak se nám to začíná krátit. Dneska máme víceméně volný den. Oficiální trasa vede na pohoří Luberon, ale průzkumnice Zajíčková zjistila, že jsou tam šotolinové a kamenité cesty místy těžko sjízdné. A ke všemu ještě pěkné převýšení. A tak si volíme cestu sami. Jezdíme po okolních městečkách a vychutnáváme si jejich atmosféru. Městečko Cucuron s nádherným náměstíčkem pod platany a chladivou vodní nádrží, Vauguines, Lourmarin - krásné městečko, kde jsme si dali na náměstíčku velmi dobré kafe, Lauris - nic moc, hrozně špinavé, Cadenet - taky docela pěkné. Pak jsme se stavěli v kempu pro plavky, protože naše cesta vedla okolo kempu k rybníku na koupání. Rybník nás poněkud zklamal, všude okolo moc lidí, voda nic moc, vzpomínáme na jezero Svatého Kříže. A večer přes Cucuron (po našem Kukulín) zpátky do kempu, protože potřebujeme ještě nakoupit. Dnes jsme ujeli 52 km . Sice nic moc, ale máme z toho dobrý pocit. Vychutnávali jsme si Provence. Večer ještě jedna dobrá zpráva: na nátlak většiny členů zájezdu dochází ke změně plánu na zítřek - přejíždíme k moři o den dříve.

11.7.2002 (čtvrtek)

Ráno opět skládáme stany a balíme si věci. Protože vyjíždíme až v deset hodin (povinná přestávka řidičů), táta jede ještě do "Kukulína" pro víno a pečivo. Pak nasedáme do autobusu, který nás vysazuje kousek za městem Eyguiéres a my si projedeme pohoří Les Alpilles. Nádherná krajina s mírnými ale dlouhými stoupáními a sjezdy, nádherné vápencové skalní útvary. A zase ty cikády. Nevím proč, ale táta skoro vůbec nefotil a mně se foťák do tašky nevešel. Máme asi jen dvě nebo tři fotky. Ty nejhezčí obrázky mám jenom v hlavě. V tomto pohoří také začíná vodní kanál pro zavlažování celé oblasti. Celou cestu do Arles nás voda podle silnice doprovází. Z toho plyne, že jsme jeli z mírného kopce. Nádherná, pohodová cykloturistika. Cestou jsme potkali několik cykloturistů s "plnou polní". Také jsme narazili na zbytky římského akvaduktu. Před Arles jsme se marně snažili najít most, který kdysi tak rád maloval Van Gogh. A pak už co nejdříve vyrazit na výpadovku směrem na St.-Maries-de-la-Mer. Pohybujeme se v nulové nadmořské výšce, okolo naprostá placka, jedem po silnici, po které sviští osobáky, náklaďáky a motorky. Vzdálenost 36 kilometrů je pro nás naprosto ubíjející, protože jedem proti větru. Sotva jsem to "doseděla". Až těsně u moře se objevují vodní plochy, na kterých vidíme spoustu ptáků, po cestě jsme míjeli statky s koňmi, kteří jsou připraveni na turistické vyjížďky. A všude okolo úděsná rovina. Ani moře nás moc nenadchlo. Je pěkně studené, na pláži je tmavý písek působící dost depresivně. Ale co jsme chtěli, to máme. Část účastníků našeho zájezdu odpoledne navštívila Avignon. My jsme to vzdali, protože přijet do Avignonu zpocení, smradlaví a pak jít na prohlídku města, to není nic pro nás. Snad se tam ještě někdy podíváme. Autobus s ostatními dorazil v 19:30. Kemp je celkem slušný, ale pěkně veliký. Večer se tu pořádají diskotéky pro omladinu, které díkybohu končí před půlnocí. Večer nemohu usnout, ve stanu je pěkné teplo. Snad se do rána ochladí. Dnes jsme ujeli 88 km (táta dalších 10 km navíc).

12.7.2002 (pátek)

Dneska jsme poslední celý den ve Francii. Po včerejší cestě se nám na kolo moc nechce. I proto, že jezdit po placce se nám moc nelíbí. Jedeme na kole do městečka St-Maries-de-la-Mer. Kola musíme uvázat, protože v úzkých uličkách plných krámků bychom se s nimi těžko proplétali. Prolézáme některé krámky, z většiny to krásně voní buď levandulí nebo různým kořením. V mnoha obchodech tu nabízejí spoustu dobrot: různé druhy pizzy, paely, různé saláty ale i sladkosti. Slinné žlázy fungují a neustále musím polykat. Táta mi nedovoli nic koupit. V jednom krámku vaří ve velké pánvi paelu s mořskými potvorami. Voní to úplně nádherně a docela dobře to vypadá. Odpoledne se mi podařilo kousek ochutnat od Radky, která si paelu koupila. Prošli jsme si téměř celé městečko, podívali jsme se do kostela, courali se po pobřežní promenádě. Nakonec to tu tak hrozné není. Pak jsme si s holkama sedli do jedné krásné hospůdky a dali si naše poslední francouzské jídlo. Já salát a víno, táta salát, lasagne a desert. Odpoledne jdeme na pláž, ale nějak mi to nesvědčí. Brzy jsem osypaná sluneční vyrážkou a tak raději mizím do stínu. Večer ještě jedem autobusem do starobylého města Aigues-Mortes, které pochází ze 12. století a je celé schované za vysokými hradbami. Vypadá velmi impozantně. V době vzniku to musel být úplný zázrak. Škoda, že se pro pokročilou dobu nemohlo na hradby. Protože začalo pršet, sedli jsme si do jedné hospůdky, dali si víno a náš oblíbený dezert "L´ile flotante". Při našem odjezdu z městečka opět vyšlo sluníčko a na obloze se ukázala duha. Krásné zakončení tohoto dne. Ujetých kilometrů bylo prakticky 0 .

13.7.2002 (sobota)

Ráno jsem zaspala východ slunce, což mě docela mrzí. Ženské říkaly, že byl krásně barevný. Každý den se budím před šestou hodinou a dnes jsem spala až do sedmi. Po snídani a kafíčku (poslední ve Francii) jdeme ještě na chvíli do městečka a pak ještě za kemp do rezervace na pobřeží. Začíná mě dost trápit sluneční vyrážka, a tak po sbalení věcí nabíjím v umývárně mobil na cestu zpět. V půl třetí poslední společné foto před naloženým autobusem a jedeme ! Cestou zpět se ještě stavíme na vyhlídce nad Monakem. Ale je mírně zataženo a šero, takže fotky asi nevyjdou. Noc v autobuse jsme nějak přežili a v neděli v 15:35 vystupujeme v Plzni z autobusu. Je po dovolené !

Návrat