Podhůřím Francouzských Pyrenejí s CK Adventura (18.7. - 30.7. 2006)
Tak jsme si letos něco našetřili a vyrazili opět do Francie. Nalákala nás nabídka CK Trip na ježdění v podhůří Francouzských Pyrenejí (náročnost: nízká - citát z webových stránek CK Trip). Až po zaplacení zálohy jsme zjistili, že hlavním organizátorem zájezdu je CK Adventura ( náročnost: střední/vysoká - citát z webových stránek CK Adventura). Tak jsme to holt riskli, nějak to dopadne.
Stručné hodnocení zájezdu (pro ty, kteří neradi čtou delší články):
Bylo to náročné, ale stálo to zato. Území, kterým jsme projížděli, nazývají Francouzi Languedoc-Roussillon. My jsme se pohybovali na území přibližně ohraničeném městy Carcassonne, Tarascon-s-Ariége, Ax-les-Thermes, Prades, Perpignan. Jezdili jsme po menších, větších i největších kopcích (2001metrů n. m.), viděli jsme mnoho hradů a jiných historických staveb, projížděli jsme typickými jihofrancouzskými a horskými vesničkami. Naše cesty byly lemovány spoustou vinic (bohužel hrozny ještě nebyly zralé), provoněné kvetoucí levandulí a ozvučené hlasitým vrzáním cikád. To všechno za úmorného vedra (to bylo asi to nejhorší a nejnepříjemnější z celého cykloputování). O naši pohodu a dobrou náladu se pečlivě starali průvodci Veronika a Jirka, nesmazatelným způsobem se do našich srdcí a (hlavně) žaludků zapsal Zdenda (řidič doprovodného mikrobusu a "snídaňář"). Sešla se zde báječná parta stejně naladěných lidí, kteří se navzájem hecovali ale dokázali si i navzájem pomáhat (morálně i technicky). Prostě ten náš risk vyšel na 100% (i když jsme si několikrát "hrábli" až na dno).
Podrobnější popis zájezdu (pro ty, kterým nevadí čtení delších článků):
Úterý 18.7. 2006
Po 11. hodině jsme se i my v Plzni dočkali příjezdu autobusu, který se nám již zdál plně vytížen. Přesto se do něj vešlo ještě dalších 8 cyklistů se spoustou tašek a krabic a pochopitelně i 8 kol do přívěsu. Pak už jen spolknout kinedryl a přečkat nekonečnou cestu do Francie.
Dnešní trasa: Na kole: od domu na autobusové nádraží. Autobusem: Plzeň, Rozvadov, přes Německo do Francie.
Středa 19.7. 2006
Cestu jsme ve zdraví přežili a okolo10. hodiny nás autobus vysadil v městě Carcassonne. V děsném horku a dusnu jsme se vydali na prohlídku opevněného městečka a hradu. Za hradbami nás čekaly úzké uličky, malebné domečky a samozřejmě spousta lidí. Přes most jsme se dostali do vlastního hradu. Moc nás nenadchl, vnitřní zařízení zde nebylo téměř žádné, kam se hrabe za našimi hrady. Celé to tu na nás působilo moc pohádkově a vyumělkovaně. Akorát z hradeb byl pěkný pohled do okolí. Nakonec jsme se shodli, že nejhezčí je Carcassonne z dálky. Pak jsme se ještě jeli podívat na Canal du Midi, což je výjimečná technická památka z 18. století. Tento kanál umožňuje lodní spojení mezi Středozemním mořem a Atlantikem. Pak už nasedáme na kola a jedemééééé!
Dnešní trasa: Carcassonne - Cavanac - Leuc - St. Hilaire - Limoux (41 km).
Jedeme po silničkách s minimálním provozem, mezi vinicemi, pálí na nás slunce.Prostě jižní Francie. Petr to nakonec odnáší pěkným úpalem. Když to jde, odpočíváme na náměstíčkách, na kterých jsou ve stínu platanů lavičky a hlavně kašny. Snad je ta voda pitná. Klášter v St. Hilaire nám kromě kulturních zážitků poskytl i trochu ochlazení ve svém sklepení. Do cíle v Limoux ovšem musíme překonat ještě jedno nepříjemné stoupání a pak pochopitelně sjezd. Začíná pěkně foukat a blíží se bouřka. Na poslední chvíli se nám podaří schovat před deštěm v jednom kostele na okraji Limoux. Nejsme tu sami a tak navazujeme první kontakty s "moravskou sekcí" zájezdu. Do kempu dorážíme za mírného poprchávání, které se časem změní v déšť. Takto jsme si tedy první den nepředstavovali. Rychle udělat něco k večeři, postavit stan a hupky do spacáku.
Čtvrtek 20.7. 2006
Probouzíme se do slunečného rána, včerejší chmury jsou zažehnány a vrcholem blaha je snídaně, kterou pro nás připravil Zdeněk.
Dnešní trasa: Limoux - St. Polycarpe- Buc - Misségre - Valmigére - Argues - Couiza - Quillan (62 km).
Hned po ránu je pěkné teplo, asi si budeme muset zvyknout. Šlapeme do mírného kopce, kocháme se krajinou, nad námi se zvedají kopce, které se snižují úměrně rychlosti našeho šlapání. V dálce na kopci vidíme zříceninu hradu, za chvíli se na něj koukáme shora. Ale nějak jsme to neodhadli s tou teplotou. Přichází okamžik, kdy se nám s Danou udělalo "infarktově" (srdce až v krku, nemůžeme popadnout dech, točí se nám hlava, ...). Dáváme si pauzu a pokračujeme raději "po svých". Správná mašina své vady vstřebá a tak za chvíli opět nasedáme a šlapeme. Silnice se horizontálně srovnala, místy dokonce klesá a projíždíme zalesněným údolím, kde je příjemný stín. Zastavujeme se ve vesničce Misségre, u kašny pod platanem (klasika) nabíráme vodu. Na náměstíčko přijela dodávka, ze které se šíří typický odér - pojízdná prodejna mořských "potvor". Raději vyklízíme prostor. Šlapem dál - a dojíždíme na Col de Valmigére. Před námi se objevuje úchvatné panorama hor, poslední horizont budou asi Pyreneje. Tam někam povede naše cesta v příštích dnech. Ach jo! Nás teď čeká sjezd do vesničky Argues, po rozpáleném asfaltu to není nic příjemného. Za vesničkou objevujeme jezero (klasický český rybník, ale Francouzi tomu říkají jezero) a tudíž hurá do vody! Ale byla docela teplá, moc nás neschladila. Dalším cílem dnešního dne bylo panské sídlo v Argues, jeho návštěvu nám zhatila příjemná kavárnička, která se nám postavila do cesty. Dáváme si První kafe ve Francii. Zbytek cesty proběhl v pohodě, trochu nám sprchlo (pravidelná odpolední přeháňka či bouřka), cesta vedla jenom z mírného kopce, nemuseli jsme moc šlapat a mohli jsme se i kochat. a že bylo na co koukat! Kopce + hrady + vesničky ...Do kempu v Quillanu jsme dojeli za příjemného slunečného počasí, po odsolení a nakrmení prožíváme příjemný večer.
Pátek 21.7. 2006
Ráno nás opět budí sluníčko, které se opírá do okolních vysokých kopců. Nálada je výborná, ale to ještě netušíme, že na tyto kopce nás povedou první dnešní kilometry.
Dnešní trasa: Quillan - Nébias - Puivert - Belesta - Montségur - Lavelanet - Raissac - kemp u l´Herm (75 km).
Hned na začátku dnešní trasy nás čeká úsek na rozdýchání. Nepříjemné a dlouhé stoupání nad Quillan. Ze zákrutů serpentin shlížíme dolů na město, ve kterém jsme dnes přenocovali. Logika věci však říká, že bude následovat sjezd. Nebyl sice tak dlouhý jako stoupání, ale dostali jsme se na náhorní plošinu, po které se příjemně pokračovalo až k vesnici Puivert, nad kterým se tyčil hrad. V jedné ze zatáček objevujeme pod stromy místo s lavičkami, vodovodem a dokonce s WC. Tohle nelze minout, děláme svačinovou pauzu. A dobře jsme udělali, protože další cesta vede opět do kopce. Následným sjezdem se dostáváme do vesnice Belesta. Tady si na náměstí dáváme pivo a doplňujeme vodu do bidonů. Odtud pokračujeme podél řeky směrem na Montségur. Cestou zastavujeme u jeskyně, ze které vyvěrá mocný vodní pramen. Je tady příjemný chlad a moc se nám odtud nechce. Jako bychom tušili, co nás čeká. V dálce před námi vidíme vysokou kuželovitou horu, na jejímž vrcholu je nějaká zřícenina. To že je hlavní cíl dnešní cesty? Tam se přece nedá vyjet! Ale dá a my to za chvíli dokážeme. S posledními zbytky fyzických a morálních sil se dostáváme na parkoviště pod hradem. Na vlastní výstup na hrad už nám síly nezbyly. Je to opravdu "orlí hnízdo" a naše závratě by nám stejně zabránily ve výstupu. Bláhově jsme si mysleli, že se při sjezdu ochladíme. Projížděli jsme však místy, kde se slunce opíralo celý den a někteří účastníci zájezdu, mající teploměr na kole, posléze hlásili, že tam naměřili teplotu hodně přes 40°C. Sjezdem jsme se dostali do Lavelanetu, odkud jsme to měli do kempu ještě dobrých 20 km. Etapa to byla velice náročná a vysilující. V příjemném kempu v lese jsme si pak večer líčili zážitky z dnešní etapy a nabírali síly na další dny. Při pravidelném večerním "brífinku" nám bylo slíbeno, že zítřejší etapa bude opravdu, ale opravdu odpočinková.
Sobota 22.7. 2006
Dneska se nám ani nechtělo moc stávat. Unaveni po včerejší etapě jsme v klidném a tichém kempu spali jako mimina (na tento kemp budeme dlouho vzpomínat).
Dnešní trasa: kemp u l'Herm - Foix - Pont du Diable - Tarascon s Ariége - Niaux (33 km).
Začátek dnešní trasy dává za pravdu včerejší informaci , že trasa bude odpočinková. Až do města Foix je to z kopce. Hned při vjezdu do města nás uchvátí téměř pohádkové panorama, nad městem se na kopci tyčí hrad. Tím jsou naše příští metry (kilometry) cesty jasně nasměrované. Houfujeme se před vstupní branou a pak vzhůru na hrad. Nejvíce nás zaujala nejvyšší kruhová věž, ve které bývalo vězení. Z jejího vrcholu je také pěkný rozhled po okolí. Ve městě pak děláme nejnutnější nákupy a pak pokračujeme proti proudu řeky Ariége směrem na Tarascon. Cestou se zastavujeme u Pont du Diable, což je starý most přes řeku Ariége. Zde má většina výpravy naplánovanou polední pauzu a popřípadě i koupání. Do Tarasconu dojíždíme odpoledne, do kempu je jen kousek. Dnešní trasa byla opravdu odpočinková a zavedla nás do města obklopeného vysokými kopci, ve kterých je spousta jeskyní, mnohé z nich byly v dávné minulosti obývány našimi prapředky. Večer nám v kempu Zdeněk připravil dobrou večeři - steak na roštu okořeněný hořčicemi dle vlastního výběru a čerstvé bagety. Mňam!
Neděle 23.7. 2006
Dnes je VOLNÝ DEN! Někteří cyklističtí nadšenci, kteří bez kola nemohou být, jedou někam do výšek na jezera, my se zkoušíme dostat bez objednání do jeskyně v Niaux, kde jsou zachovány původní nástěnné malby pravěkých obyvatel této vesnice. Bohužel máme smůlu, všichni předem ohlášení se dostavili, na nás žádné volné místo nezbylo. Aspoň si fotíme vstupní část jeskyně, kocháme se výhledy do údolí řeky a na okolní kopce, na jednom z nich stojí opět hrad. Většina z místních hradů jsou tzv. katarské hrady. Stavěli si je na těžko dostupných místech příslušníci křesťanské sekty, kteří se označují jako Kataři nebo Albigenští. Vzhledem k poněkud jinému výkladu Bible (trochu to připomíná našeho Jana Husa) měli pochopitelné problémy s představiteli oficiální křesťanské církve. Na začátku 13. století byla proti nim zahájena křižácká válka. V té bylo pobito mnoho příslušníků této sekty (přes 20 000) a jako poslední pevnost odolával Montségur. Zajímalo by mě, jaké měli "dobývací stroje" ve 13. století, že se jim povedlo tyto hrady dobýt. Mě přijdou ty hrady na vysokých kopcích nedobytné. Odpoledne jedeme do Tarasconu, na prohlídku města. Staré město je velice malebné, procházíme úzkými uličkami, objevujeme malé náměstíčko a naši prohlídku končíme v kavárničce nad řekou. Dneska jsme ujeli na kolech asi 8 km, ale vůbec nám to nevadí. O to více máme příjemných zážitků. Vrcholným zážitkem dne však pro nás byla večeře v hospůdce v Niaux. Objednali jsme si kompletní menu, což byl předkrm (plátky lososa na syrovém křehkém salátu, polité sladkokyselým "rosolem" s oříšky a slunečnicovými jadérky, bageta), hlavní jídlo (bizoní maso na roštu se spoustou příloh) a dezert ("bábovička" z nějakého jemného velmi dobrého sladkého krému politá sladkým rosolem a plavající v čokoládě). Všechno to bylo moc dobré , ale bylo toho strašně MÓÓÓC! Z hospůdky jsme se doslova odvalili.
Pondělí 24.7. 2006
Přestože jsme měli strach, jak s nacpanými bříšky přežijeme noc, spalo se nám moc dobře. Ráno nás opět čeká balení a přejezd, tentokrát do Ax-les-Thermes
Dnešní trasa: Niaux - Tarascon s Ariége - Bompas - Arnave - Cazenave - Senconac - Axiat - Lordat - Bestiac - Ax les Thermes (47 km). Většina účastníků výpravy ještě absolvovala přejezd Col du Chioula a Col de Marmare.
Až do Bompasu jedeme po nepříjemně frekventované silnici. Je ale rozdíl jezdit u nás a ve Francii na kole. Tady se řidiči k cyklistům chovají velice slušně, někteří dokonce troubí na pozdrav, když nás míjejí nebo nám mávají. Někteří dávají krátkým zatroubením signál, že nás předjíždějí. Prostě Francie je cyklistická země. Z Bompasu už jedeme po silničkách s minimálním provozem, zato je to opět pěkně do kopce. Jedeme však ve stínu podle potoka a přehřátí zatím nehrozí. Za městečkem Cazenave pokračujeme víceméně po vrstevnici a okolo nás se otevírají neskutečná panoramata Pyrenejí. To se nedá popsat, to se musí prožít. V městečku Axiat si prohlížíme románský kostelík, v Lordatu se neplánovaně o to příjemněji scházíme v hospůdce. Do Bestiacu pokračujeme po úzké silničce bez krajnic zaříznuté do svahu vysoko nad údolím. Výhledy pěkné, závratě taky pěkné. Za Bestiacem ještě kousek vystoupáme, abychom se pak nepříjemným sjezdem (opět úzká silnička bez krajnic vysoko nad údolím) spustili do Ax-les-Thermes. Nad okolními horami se to opět začíná černat bouřkovými mraky, v kempu rychle stavíme stan a jedeme nakupovat nejnutnější potraviny. Před "sámoškou" nás chytá déšť, schováváme se před ním pod přístřešek u benzínové pumpy. Ten se stal "osudným" Petrovi, který špatně odhadl výšku okraje trámů a rozsekl si o ostrou hranu hlavu. Dopadlo to dobře, jako jediný z nás byl vezen francouzskou "houkačkou", hlavu mu sešili "kancelářskými" sponkami a do kempu přišel po svých. Myslím, že mu dělalo moc dobře, že byl večer středem zájmu. Ale on si to zasloužil.
Úterý 25.7. 2006
Dnes nás čeká nejtěžší etapa našeho cykloputování. Hlavním cílem dnešního dne je Col de Pailhéres (2001 metrů n. m.)
Dnešní trasa: Ax les Thermes - Ascou - Col de Pailhéres - Mijanés - Quérigut - Puyvalador - Formiguéres (53 km).
Po krátké projížďce po lázeňském městě začínáme stoupat vzhůru a vzhůru a vzhůru a .... Přes 20 km stoupání, které má v nejvyšších partiích stoupání až 9,6 %. Zpočátku jedeme ve stínu stromů, ve vyšších partiích se silnice na chvíli srovnala ale už není ve stínu. Poslední část stoupání jsou nepříjemné serpentiny na přímém slunci a sedlo stále není vidět. Nakonec všichni do sedla dorazili, většina vyjela na kole, někteří došli pěšmo, některé vyvezl Zdeněk mikrobusem (dnes mimořádně dělá sběrný autobus - ale je to potřeba). Pocity, které všichni prožíváme, jsou nepopsatelné a nepřenosné. V každém případě hodně silné. Kromě nás a dalších návštěvníků je zde početné stádo divokých koní a krav. Koně jsou zřejmě naučeni loudit jídlo, protože se neustále pletou na silnici a vůbec se nebojí lidí ani aut. Po povinném fotu a posilnění začíná adrenalinový sjezd ze sedla, při kterém je nutno dělat přestávky na vychladnutí brzd a ráfků. Výšku ztrácíme opravdu rychle. V Mijanés si pak dáváme zasloužené kafe. Od kávy vidíme, že se žene bouřka. Naštěstí jde těsně mimo a my vyrážíme v jejích stopách do městečka Quérigut (opět je zde malé náměstíčko s kašnou a platanem). A po krátkém občerstvení z vlastních zásob nás čeká další dlouhé stoupání na sedlo Col des Hares. Odtud mírný sjezd a přes zimní středisko Puyvalador do vesničky Formiguéres. Zde nám byla odměnou bohatě zásobená cukrárna na náměstí. A po pár metrech do svahu nad vsí nejvýše položený kemp (cca 1600 m. n. m.) na našem putování.
Středa 26.7. 2006
Přestože jsme noc na dnešek strávili v nadmořské výšce 1600 metrů n.m. (pracovně tomu říkáme "spát na Sněžce"), spalo se moc dobře, hlavně proto, že bylo relativně chladno. Na dnešek máme z včerejšího "brífinku" slíbený dlouhý sjezd (Jirka to pojmenoval "nekonečný cyklistický orgasmus")
Dnešní trasa: Formiguéres - Matemale - Col de Creu - Railleu - Olette - Serdinya - Villefranche de Conflent - Corneilla de Conflent - Fillols - Taurinya - Saint Michel de Cuxa - Prades (62 km).
Začínáme po pohodové silnici, která ovšem nemíří přímo do Matemale, za to nám poskytuje krásné rozhledy po celém údolí, ve kterém leží spousta zimních lyžařských center. Za Matemale začínáme stoupat na Col de Creu, stoupání je příjemné, jedeme ve stínu stromů, připomíná nám to Šumavu. Jakmile přejedeme sedlo, jako mávnutím proutku se dostáváme do středomořské oblasti. Pálí tu slunce, rostliny jsou typické středomořské, řvou tu cikády. A začíná onen ohlášený sjezd. Klesli jsme do Railleu, krásné horské vesničky přilepené na kopcích jak vlaštovčí hnízdo. Odtud sjíždíme táhlým sjezdem dlouhým údolím (zleva skála, zprava propast) až do Olette. Celý sjezd od sedla až do Olette měřil něco okolo 25 km. Cestou se samozřejmě kocháme, ale musíme dávat pozor na protijedoucí auta, která se mohou objevit za kteroukoliv zatáčkou. A že jich tu je hodně, těch zatáček. V Olette se neplánovaně scházíme v hospůdce na hlavní třídě a líčíme si navzájem své pocity ze sjezdu. Pak pokračujeme po hlavní silnici, kde je poněkud silnější provoz. Jedeme však v době siesty, takže to není tak hrozné. Taky povrch silnice je pěkný, silnice vede mírně z kopce, za chvíli jsme ve Villefranche de Conflent. Je to historické opevněné město ležící u řeky, nad ním ne kopci je pevnost (tam jsme se nedostali). Město je zřejmě velkým turistickým lákadlem, je tu hodně návštěvníků a spousta krámků se vším možným. Střídáme se v hlídání kol a prohlížení městečka. Nakonec si dáváme zmrzlinu a Villefranche opouštíme. Vyjíždíme směrem na Vernet, podle plánu máme navštívit klášter St. Martin. Je však horko a dusno, na silnici se zvýšil provoz aut a tak volíme náhradní program. V městečku Corneilla de Conflent uhýbáme doleva a míříme do městečka Fillols. Tady se navážeme na původně plánovanou trasu. Naše upravená trasa nás vede po silničce s malým provozem, před námi se otvírají panoramata pohoří Massif du Canigou. V městečku Fillols nás zastihuje pravidelný odpolední déšť, před kterým se ukrýváme na malebném a zvlášťně vyzdobeném náměstíčku. Pak už nás čeká jen sjezd, který přerušujeme u kláštera St. Michel. Je však již pozdě a dovnitř nás nepustí. Pokračujeme ve sjezdu až do města Prades. Chvilku nám trvá, než najdeme kemp, přitom ještě stíháme nakoupit. Kemp je takové velké neosobní stanové městečko. Vzpomínáme na kemp u l´Herm. Ještěže jsme tu jen jednu noc.
Čtvrtek 27.7. 2006
Dnešní trasa: Prades - Eus - Arboussols - Marcevol - Tarerach - Pezillat de Conflent - Ansignan - Saint Paul de Fenouillet - Maury.
Z Prades vyrážíme opět za horka na další trasu. Polykali jsme kilometry, protože cesta zatím šla po rovině. Po průjezdu přes Eus se to ale zlomilo a začalo opět stoupání. Takže po několika kilometrech koukáme na plošinu, ze které jsme startovali z pěkné výšky. Prohlížíme si vesničku Arboussols (velmi úzké uličky) a pokračujeme dále už mírnějším stoupáním pořád pěkně na sluníčku. Po chvíli dojíždíme k Marcevolu. Je zde kostel a vedle přistavené kulturní středisko nebo muzeum. Volíme zde ve stínu místo pro občerstvení a vydechnutí. Sotva se posadíme, slyšíme odněkud za rohem rytmické bubnování. Zjistili jsme, že z boku budovy je vchod do většího prostoru, kde spousta mladých lidí za doprovodu rytmu bubínků tancuje.Stav byl stejný i při našem odjezdu po dlouhé přestávce. V Tarerachu jsme objevili moc příjemnou zastřešenou obecní prádelnu s velkými vanami, ve kterých jsme si ochladili nohy a namočili helmy. A hned se jelo lépe. Po krásném sjezdu ve stínu svahů jsme se dostali do Ansignanu. Tady jsme se setkali ve větším počtu v bistru pod slunečníky a opět jsme si užívali kafe, limonádu a zmrzlinu. Veronika tady na lavičce v parku dospala problematickou noc. Při odjezdu ze vsi se nám objevil na dohled starý akvadukt. Postupně jsme sjeli až k soutěsce Clue de la Fou. Krásný přírodní útvar těsně před městem St. Paul de Fenouillet. Odtud nás většina vyrazila hlavní silnicí do Maury, kde byl dneska náš kemp. Menší část se vydala na další cestu na hrady Peyrepertuse a Quéribus. Nakonec jsme se všichni sešli v kempu za Maury. Bylo zde řádné horko, vzduch se večer ani nehnul. Když jsme se trochu upravili, vyrazili jsme do Maury do vinotéky na ochutnávku a nákup vína.
Večer byl klidný a všichni záhy zalehli. Někdy kolem půl druhé v noci nás probudil silný vítr, který se hnal údolím. Kempem se v tento čas ozývalo klepání, jak většina táborníku zatloukala dodatečně další kolíky a poutala tak stany k zemi. Naštěstí příroda se vyřádila jenom tímto větrem a nenásledovala žádná bouřka s deštěm a bylo možno v klidu dospat noc.
Pátek 28.7. 2006
Dnes se žádná význačná etapa nejede, pouze se potřebujeme přemístit do kempu u moře. Po snídani se loučíme se Zdeňkem, který nám jenom převeze věci do kempu a pak jede k dalšímu zájezdu, který dnes své cykloputování začíná. V duchu jim všichni závidíme, Zdeňka i příští dny.
Dnešní trasa: Maury - Estagel - Perpignan - Bompas - St. Marie - Canet en Roussillon - Canet Plage.
Po příjezdu stavíme stany a vyrážíme k moři. Fouká vítr a na moři jsou vlny tak akorát na houpání, plavat se v tom moc nedá, tak se vodě jen povalujeme. Voda je teplá a čistá, sluníčko pěkně pálí, což však zjistíme až večer, když jsme pěkně spálení. Večer v hospůdce v kempu ochutnáváme paelu s "mořskými potvorami" a pochutnáváme si na studené minerálce. Padá na nás smutek, zítra už jedeme domů.
Sobota 29.7. 2006
Po snídani, kterou nám dneska připravili Veronika s Jirkou (byla taky moc dobrá), se vydáváme ještě na chvilku k moři. Své zarudlé části těla se snažíme chránit před sluncem. Voda je dneska klidnější, dá se pěkně plavat. Ta slaná voda fakt parádně nadnáší. Do českých rybníků a jezer se nám teď asi nějakou dobu nebude chtít. Ve 14.00 nasedáme do autobusu, který nám ještě zastavuje u nákupního střediska na poslední nákupy a pak už definitivně Francie ahóóój! Nebo spíš nashledanou!
Neděle 30.7. 2006
Na první ranní zastávce zjišťujeme, že už jsme v Německu nedaleko od českých hranic, řidiči to pěkně hnali. Chvíli po 8. ráno překračujeme hranice v Rozvadově. Následuje hromadný nákup českých novin, co že se všechno za těch 12 dní doma událo. Do Plzně přijíždíme chvilku po 10. hodině. Jsme doma!
Dnešní trasa: Autobusové nádraží v Plzni - domů.
Závěrečné hodnocení: CK Adventura připravila pro své klienty náročný ale krásný zájezd. Letos se na něm sešla bezva parta lidí, kteří si i po náročných fyzických výkonech našli večer čas spolu posedět, popovídat, zazpívat si. Obdivuhodné sportovní výkony odvedla Mirka (72 let), která v pohodě zvládla celý zájezd. Velký obdiv si zaslouží i ostatní účastníci zájezdu "vyššího středního věku", kteří bez problémů jezdili i za velkých veder. Děkujeme tímto Veronice a Jirkovi za perfektní "průvodcování" a nekonečnou dávku trpělivosti a energie, kterou nám vylepšovali pobyt ve Francii. A taky děkujeme Zdeňkovi za jeho snídaňový ale i technický servis. A všem ostatním posíláme velké AHOJ! A možná někdy příště.