Účastníci: Radka a Petr Buriánovi, Dana a Franta Berkovi
Letošní léto se opravdu moc nepředvedlo jako léto, spíše občas působilo dojmem předčasného podzimu. Značná část letošního léta totiž propršela. Ale Buriánům počasí přeje (většinou). Po několikadenních deštích vyjíždíme směr Sv. Jan pod Skalou a SVÍTÍ SLUNCE. Ke klášteru, nyní Vyšší pedagogické škole, dorážíme okolo 10. hodiny, urychleně se ubydlíme, dáme jedno nezbytné kafčo a vyjíždíme na trasu: Sv. Jan pod Skalou – Loděnice – Solvayovy lomy – Bubovice – Amerika – Mořina – Karlštejn – Srbsko – Hostim – Sv. Jan pod Skalou. Do Loděnice jsme jeli po pohodové silničce s minimálním provozem, zato za Loděnicí nás čekala horská prémie.Asi v polovině kopce jsme uviděli několik koní v ohradách, což byl dostatečný důvod k zastávce. Někteří účastníci toho využili k „lapení dechu“. A tak jsme si mohli v klidu přečíst název nad vstupní branou „Ranč u kotvy“. Koní zde měli opravdu hodně: malí, velcí, tlustí, tencí, dokonce i různobarevní ( na jednom koni více barev). Po „koňské“ přestávce jsme zase šlápli do pedálů a zanedlouho jsme byli na vrcholu kopce, kde jsme odbočili na polní cestu, která nás dovedla do Solvayových lomů. Právě probíhala prohlídka štoly a tak jsme se přidali. Protože jsem absolvovala tuto prohlídku už potřetí, mohu prohlásit, že výklad průvodců je čím dál tím kratší. Nějak to hoši začínají odbývat. Samotný areál jsme si prohlédli už raději sami. Protože už bylo po poledni a naše žaludky nám to začaly dávat najevo, přesunuli jsme se do Bubovic, kde jsme na letišti objevili pěknou hospůdku. Po posilnění jsme pokračovali dále, nyní nás čekala Amerika. Po delší době se dneska udělalo pěkně a teplo,a tak tady bylo dost lidí. Popojeli jsme až k jejímu opačnému konci a prohlédli si i zatopený lom vedle ní. Nevím, jak se jmenuje, ale byl taky moc pěkný, ovšem na koupání ne. Přestože se nám Amerika moc líbila, byli jsme s tátou docela rádi, že už jedeme pryč. Pohledy do hloubek nám moc dobře nedělají. A pak jsme pokračovali na Mořinu a za ní krásným dlouhým sjezdíkem jsme dojeli do Karlštejna. Všude spousta lidí, hlavně „inostránců“, raději jsme vyklidili pozice. V Srbsku se nám připletla do cesty pěkná hospůdka u řeky, s radostí doplňujeme kapaliny. Je tu plno cyklísků, skoro si nemáme kam dát kola. Další potkáváme na cestě okolo Berounky i podél potoka Loděnice. Do Sv. Jana přijíždíme v okamžiku, kdy je zapadajícím sluncem krásně nasvícená Skála. Nádhera! To nemá chybu! Toto místo má skutečně zvláštní atmosféru. A to ještě budeme spát v klášteře. Před „večerkou“ si ještě jdeme projít a prozkoumat některá místa (například hřbitov). Pak už rádi zalézáme do pelíšků a sladce usínáme.
Ráno po probuzení zjišťujeme, že počasí je opravdu nestálé, téměř aprílové. Už zase prší! Ale pořád je celkem teplo. Operativně měníme program dne. Dopoledne si půjdeme prohlédnout kostel a pak si plánujeme vyrazit na Skálu. Pokud se počasí umoudří, odpoledne navštívíme Koněprusy. V kostele jsme si pěkně popovídali s paní průvodkyní, která to tu všechno perfektně zná nejen historicky, místopisně ale i společensky. Dověděli jsme se spoustu zajímavých věcí. Vůbec jsme netušili, že zde byli vyhledávané vzdušné lázně, vrchního lékaře zde dělal dr. Čapek, otec Karla a Josefa. Po této kulturně společenské akci následovala akce ryze sportovní: výstup na vrchol skály Skály. Cestou jsme míjeli kapli se sochou sv. Prokopa a sv. Ivana, překonali prudká a ještě prudší stoupání, ale stálo to za to. Výhled od křížku na vrcholu nám bral dech. I počasí se umoudřilo a sluníčko vysušilo naše zpocená trička. A pak rychle dolů, něco malého sníst, převléci do cyklistického a jedeméééé! Dnešní trasa: Sv. Jan pod Skalou – Srbsko – Koda – jeskyně Koda – Tobolka – Koněpruské jeskyně – Koněprusy – Tetín – Beroun – podél Berounky a Loděnice do Hostimy – Sv. Jan pod Skalou. Začínáme úplně pohodově, až k Berounce jedeme z kopce. Ovšem za řekou nás čeká pěkný dokopec. Cesta vede kolmo na vrstevnice, pěkný asfalt se mění na šotolinu, pak už jen na udusanou hlínu a nakonec se objevili šutry a bahno. Raději slézáme a tlačíme. Téměř na vrcholu vjíždíme nebo vcházíme (jak kteří) mezi několik stavení, které evidentně slouží k rekreaci a nesou název Osada Koda. My pokračujeme k jeskyni Koda, ale předtím jsme si trochu zakufrovali. Z jeskyně jsme toho moc neviděli, protože jsme si (inteligenti) zapomněli baterky. Další naše cesta vedla lesem i po asfaltu, naším cílem byli Koněpruské jeskyně. První, co jsme uviděli, byl obrovský lom v bezprostřední blízkosti jeskyní, ze kterého se do okolí šířil nepříjemný monotónní hluk těžebních strojů. Další minus bylo velké množství návštěvníků, řvoucích dětiček a hlasité projevy některých „veselejších takyturistů“. Do jeskyní jsme raději nešli, ale vyšli jsme na vrchol kopce na „místo dalekého výhledu“. Ozbrojeni dalekohledy jsme se tady úplně sami kochali výhledy do okolí, k určení jednotlivých kopců nám pomáhali informační tabule s obrázky a popisem. Ani se nám odtud nechtělo. Ale čekal nás Tetín. Po příjemném sjezdíku dojíždíme k Tetínu, k náměstí musíme vyšlápnout menší kopeček. Tady hledáme zříceninu hradu. Ještě před ním narážíme na románský kostel. Ale i hrad, tedy jeho zbytky, po chvíli bloudění nalézáme. Stojíme na skalním ostrohu, pod námi teče Berounka. Slunce už se blíží k západu, čeká nás ještě několik kilometrů a tak vyrážíme. Průjezd Berounem pod vedením Franty proběhl bez problémů, ale při výjezdu jsme netrefili správnou cestu a projíždíme po úzké cestě mezi slunečnicemi, pro mě moc nejetelnou. Trochu jsem si zanadávala. Zanedlouho jsme se ocitli přímo proti skalnímu výběžku, na kterém jsme ještě před chvílí stáli. Kousek od něj stál ještě jeden krásný kostel, který jsme před tím neviděli. Tak tedy příště. Vracíme se podél lezeckých stěn, chvíli koukáme na výkony odvážných mladých mužů, někdy i žen. Tak tohle tedy nemusím. Při návratu do Sv. Jana studujeme jídelní lístek hospody „Obecná škola“ a po nutné hygieně vyrážíme na večeři tamtéž. Dnes opět velmi povedený den.
Po zkušenostech z předchozích dnů, první ranní pohled z okna věnujeme obloze. Zatím to vypadá dobře, a tak po snídani hned vyrážíme. Dnešní trasa: Sv. Jan pod Skalou – Hostim – po silnici do Berouna – průjezd Berouna s prohlídkou náměstí a nejbližšího okolí – Hýskov – Chyňava – Podkozí – po červené turistické do Chrbin – Nenačovice – Chrustenice – návštěva důlní expozice – Loděnice – Sv. Jan pod Skalou. Vyrážíme po silnici do Berouna, zpočátku mírné stoupání, pak krásné výhledy na Berounku a posléze sjezdík do Berouna. Na rozdýchání a rozšlapání pěkný začátek. V Berouně jsme navštívili cykloprodejnu víceméně z nutnosti (ulomený držák tachometru) a pekařství pro uspokojení mlsných jazyků. Pak vyrážíme proti proudu Berounky směrem na Hýskov. Pokud to jde, jedeme mimo hlavní silnici, ale nakonec musíme asi 1 km po hlavní, kde je pěkný provoz. Někteří řidiči jsou hodně bezohlední.V Hýskově odbočujeme doprava a opět nás čeká menší horská prémie. Asi po ujetí kilometru zastavujeme, protože se otevřel nádherný výhled na údolí Berounky, vidíme celý Hýskov, Stradonice, Zdejcinu a mě se vybavují příběhy, které tak krásně popsal ve své knížce „Střevíce z lýčí“ František Nepil. Bohužel také vidíme, že se dost rychle zatahuje a déšť ne-li přímo bouřka nás asi nemine. Opět naskakujeme do sedel a šlapeme co to dá směrem k Chýňavě. Těsně před hospůdkou nás dostihly první kapky, ale do hospůdky za námi nemůžou. Po dešťové přeháňce a dobrém obědě pokračujeme v jízdě směrem na Podkozí (krásné jméno!). Tady měníme povrch cesty a jedeme terénem, místy vodou a bahnem. Akorát něco pro mě, nadávám jako špaček. Ale i tato cesta se nakonec dala projet a my pokračujeme po silnici do Chrustenic, kde chceme navštívit důlní expozici. Přijíždíme však 10 minut po zahájení poslední prohlídky. Tak si to schováme na někdy jindy. Vracíme se do Sv. Jana trochu zklamaní, ale aspoň máme důvod se sem zase někdy vrátit. Moc se nám tu líbilo.
Ahoj a zase někdy příště.