Žďárské vrchy 17.7 - 24.7. 2004
Pokud jsem někdy dříve byla na Vysočině, většinou jsem pouze projížděla. Docela dobře znám ještě z dětství náměstí v Jihlavě, kde jsme dělali pravidelnou zastávku při cestách na Slovensko. Před několika lety jsem v rámci pokroků ve školství absolvovala školení, které se konalo nedaleko Žďáru nad Sázavou v obci Kuklík. Krajina mě moc nadchla, takže při plánování letošní dovolené jsem zalovila v paměti a na internetu a objednala týdenní pobyt v penzionu "Na mlýně" v Kuklíku (nedaleko od Sněžného). Zlanařila jsem ještě Danu a Frantu Berkovi a jelo se.
Neděle - 18.7. 2004
Včerejší den jsme se přemisťovali na trase Plzeň - Kuklík. Bylo strašné vedro, cestou jsme dělali několik zastávek, a tak jsme do Kuklíku dorazili až k večeru. Po nutné hygieně, což byla studená sprcha na osvěžení, jsme ještě stačili provést rychlou rekognoskaci okolí. Hned za penzionem je pěkný stoupák, který s rostoucí výškou zvětšuje i sklon. No to bude paráda! Tak jsme to šli spláchnout pivem. Ještě před spaním jsme naplánovali trasu na zítra.
Dnešní trasa: Kuklík - Kadov - Fryšava - Tři Studně - kousek za Třemi Studněmi odbočka vpravo podle Sklenského potoka - Světnov - Škrdlovice - Velké Dářko - Polnička - Žďár nad Sázavou - Vysoké - Počítky - Sklenné - Tři Studně - Medlovský rybník - Kuklík.
Ráno jsme se probudili do krásného rána, pod okny nám zurčí potůček a krásně voní rozkvetlé louky. Rychle do sebe házíme snídani a vyjíždíme. Do Kadova vede cesta s rozbitým asfaltem, po které se moc pěkně nejede. Odpružená přední vidlice by bodla. Za Fryšavou nás čeká první prudší stoupání, které nám zrychlí puls, pak se silnice jen příjemně vlní a za Třemi Sekerami vede cyklostezka po krásné lesní silničce podél potoka. Okolo poledne přijíždíme k Velkému Dářku. Rychle odkládáme kola a svršky a hupky dupky do vody. Chladivá voda, pivko a opečená klobása nás osvěžily, a tak pokračujeme dál podél Sázavy (vytéká z Velkého Dářka). Hned na kraji Žďáru n. S. navštěvujeme zámek a klášter Kinských, který se v současné době opravuje. Prohlížíme si opravené části a pozorujeme čápy na střeše. Kousek od zámku stojí známý poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, který nemůžeme minout. Je však zavřený, škoda. Vydáváme se na zpáteční cestu, na obloze se objevují černé bouřkové mraky. V lese před Třemi Sekerami nás chytá déšť, na poslední chvíli nacházíme krytou autobusovou zastávku. Po dešti pokračujeme dál, ale nechce se nám po silnici , volíme "nábližku" lesem. Po chvíli se cesta ztrácí a my se prodíráme rákosím a mokřinami. Do toho zase začíná drobně pršet a ochlazuje se. Nadávám jak špaček, používám i poněkud drsnější výrazy. Nakonec narážíme na silnici, po které co nejrychleji jedeme do "našeho" penzionu. Po odbahnění a usušení si vychutnáváme kafe pod stříškou na dvorečku a pozorujeme krásnou duhu.
Pondělí 19.7. 2004
Dnes měníme směr a vyjíždíme na východ. Hlavním cílem dnešního dne je Nové Město na Moravě.
Dnešní trasa: Kuklík - Sněžné - Lišná - Jimramovské Paseky - Nový Jimramov - Jimramov - Jimramovské Pavlovice - Míchov - Lísek - Vojtěchov - Zubří - Nové Město na Moravě - lyžařský areál "Zlaté lyže" - okolo koupaliště na hlavní silnici směr Sněžné - silnici přejet a po žluté tur. značce na Studnici a dále až na křižovatku s cyklotrasou č. 1 - vlevo na silnici a po ní do Kuklíku.
Z dnešní trasy nás nejvíce překvapil Jimramov. Nenápadné městečko, které je ze všech stran sevřeno kopci. Mají zde i zámek, který je bohužel veřejnosti nepřístupný. Ze zámku vede krytý most přímo do blízkého kostela. Zřejmě si zámečtí páni takto zkracovali cestu do kostela. Za Jimramovem jsme si dali pěknou horskou prémii (18%) v Jimramovských Pavlovicích. Občas jsme se zastavovali nejen kvůli dechu, ale i kvůli krásným rozhledům na okolní kopce. Před Lískem jsem u silnice objevila pole s plodinou, která mi nic neříkala. Dana mě poučila, že je to len. Takže teď už vím, jak vypadá len, a to jsem "Krtka a kalhotky" četla mnohokráte. V Novém Městě n. M. hledáme cestu do lyžařského areálu a nacházíme ji podle ukazatelů. Areál leží kus za městem, poznáváme rozlehlou startovní a cílovou plošinu s typickým nápisem na bráně. V okolním lese je spousta asfaltových cest, na kterých se tu dnes prohánějí závodní koloběžkáři (mají tu soustředění). Zkoušíme se po cestách projet a vyjíždíme u nějakého koupaliště. Do vody se nám dnes nechce, raději jedeme dál. Aniž bychom to tušili, čeká nás nepříjemné stoupání terénem na Studnici. K tomu se přidaly ještě hejna much. Ale i to patří k cykloturistice. Do penzionu dojíždíme v podvečer příjemně unaveni a plni zážitků.
Úterý 20.7. 2004
Dnešní den jsme se rozhodli zaměřit historicky a kulturně. Pojedeme navštívit hrad Pernštejn.
Dnešní trasa: Kuklík - Odranec - Koníkov - Lísek - Bohuňov - Bystřice nad Pernštejnem - Věchnov - Býšovec - Smrček - hrad Pernštejn - Nedvědice - Ujčov - Štěpánov nad Svratkou - Koroužné - Vír - nádrž Vír - Dalečín - Strachujov - Jimramov - Líšná - Kuklík.
Největším zážitkem dnešního dne byl jednoznačně hrad Pernštejn. Krásně zachovalý hrad, na kterém se natáčela spousta filmových pohádek. Prostě pohádkový hrad. Další silný zážitek byla hlavně pro dámskou část výpravy cesta podél Vírské přehrady. Podél celé nádrže vede po pravém břehu silnička, která příliš nekopíruje vrstevnice, spíše je neustále protíná. Prostě na ženský přišla dost velká krize. Chlapi byli někde vepředu a my dvě s krizí vzadu. Krátká zastávka, doplnění energie a jede se dál. Přece se nenecháme od mužskejch zahanbit. Bohužel od Vírské přehrady cesta sice mírně, ale stále stoupala. Už jsme jeli "na morálku". Na konci Líšné jsme s Danou usoudily, že chvilka chůze by nám jen prospěla. Právě v okamžiku, kdy jsme se chystaly sesednout z kola, přihnali se odněkud dva zuřivě štěkající vesničtí vořeši a šli nám tvrdě po nohách. Nikdy bych nevěřila, jakou rychlost unavená ženská dokáže vyvinout na kole. Chlapi se ještě dlouho chechtali, že takovou akceleraci nemá ani Armstrong. Nakonec jsme všichni ve zdraví dorazili do Kuklíku. A to je v našem věku také důležité.
Středa 21.7. 2004
Po včerejším náročném dni jsme se dnes rozhodly (my holky) pro "volný den". Hned po ranním kafíčku jsme s Danou vytáhly deky na louku k potůčku, pomazaly jsme se krémy různých stupňů ochranných faktorů a zalehly s představou našich těl v odstínu bronzu. Po 10 minutách mě začaly otravovat mouchy, po dalších 20 minutách mě začala bolet záda a pak už jsem ležela na dece jen s největším přemáháním. Po hodině už to nešlo vydržet, začala jsem se brodit potůčkem, sbírat kamínky a vůbec blbnout jak malé dítě, Dana se ke mě ráda přidala. Nic nedělání nám moc nejde. A tak operativně měníme plán a rychle plánujeme dnešní trasu.
Dnešní trasa: Kuklík - Sněžné - Milovy - Milovský rybník - po zelené tur. značce na Čtyři palice - Zkamenělý zámek - Karlštejn - Svratouch - Svratka - Herálec - Kadov - Kuklík.
Vyjíždíme před polednem, první postupný cíl je Milovský rybník, kde bychom se chtěli vykoupat. Ale při pohledu zblízka nás to koupání nějak přešlo, možná i proto, že se trochu zatáhlo. V Milovech odbočujeme ze silnice do lesa a začínáme stoupat po pěkné zpevněné cestě. Po necelém kilometru odbočujeme na cestu ke Čtyřem palicím. Cesta je pro kola (alespoň pro ta naše) nesjízdná, většinu cesty tlačíme. Na vrcholu stoupání se před námi objevuje mohutné skalisko, které nás láká: "Vylez na mě, ukaž, že to ještě zvládneš." Táta hlídá kola a my s Danou lezeme nahoru. Škoda, že jsou stromy tak vysoké, mohl být větší výhled. Alespoň děláme "vrcholové" foto. Pak se vracíme na cestu a pokračujeme dál směrem ke Zkamenělému zámku. Cestou potkáváme několik dalších cykloturistů, zdravíme se s nimi spíše gesty než slovy, protože stále jedeme do kopce a dechu se nějak nedostává. Kousek za Zkamenělým zámkem stojí na kopci nad Svratouchem krásný zámeček Karlštejn. Původně jsme měli v plánu navštívit osvěžovnu umístěnou v areálu zámečku, ale měli zde nějakou podivnou otevírací, vlastně zavírací dobu. Takže jen udělat foto a ujíždíme dál pěkným sjezdem do Svratouchu, kterým jen projedeme a pokračujeme do Svratky. Tady nakupujeme v pekárně něco dobrého "na zub" a doplňujeme zásoby vody. Čeká nás pohodová jízda po silnici mezi Svratkou a Kadovem. V Kadově se zastavujeme u hospůdky, kde se prodává místní alkoholická specialita "Kadovánek". Jenže ve středu mají (také) zavírací den. Tak někdy jindy. Do Kuklíku se vracíme v posledních paprscích zapadajícího slunce.
Čtvrtek 22.7. 2004
Pro dnešní den jsme zvolili kombinovaný způsob dopravy. Pojedeme autem do Poličky, odtud na kole po cyklotrase do Litomyšle a cestou zpět se podíváme k Toulovcovým maštalím. Tuto trasu se nám díky nepřízni počasí nepodařilo dodržet.
Dnešní trasa: z Kuklíku do Poličky autem - prohlídka Poličky (na kolech) - Litomyšl - prohlídka klášterních zahrad a zámku (pouze) zvenku - po cyklotrase přes Vidlatou Seč a Sebranice zpět do Poličky - návrat autem do Kuklíku.
Ráno nandaváme kola na auto a vyjíždíme směr Polička. Historický střed města nás nadchl, mají zde perfektně zachované hradby, ke kterým jsou přilepeny malé domečky, něco na způsob Zlaté uličky na Pražském hradě. Hledáme nájezd na značenou cyklotrasu, ale došlo k chybě, dostáváme se na frekventovanou silnici mezi Poličkou a Litomyšlí. Kolem nás sviští osobáky i náklaďáky, jeden mě málem shodil do příkopu. Mám z toho menší šok, ale zpět už nelze. S vypětím všech psychických sil dojíždím do Litomyšle a ještě chvíli se klepu. Klášterní zahrady jsou balzámem na naše pocuchané nervy. Válíme se tady po neskutečně hustém trávníku a blbneme jak malé děti. Zámek nás ohromil svojí výzdobou a architektonickým řešením. Bohužel na prohlídku čekat nemůžeme, právě je polední přestávka. A tak jdeme, vlastně jedeme na oběd také. Mezi tím se však od západu zatáhlo černými mraky a je slyšet burácení hromu. Schováme se nebo pojedeme dál? Nejsme žádní srabi, projedeme to! Kousek za Litomyšlí začíná kapat, pak kapky houstnou až je z toho pěkný slejvák. Ve chvíli největší nouze se objevuje krytá dřevěná autobusová zastávka. Hurá! Rychle tam nacpat kola a pak už se tam nějak vtěsnáme. Za půl hodiny je po dešti, ale po silnici tečou proudy vody. Necháme je odtéci a pak opět nasedáme na kola. Jsme ještě trochu mokří, a tak volíme nejkratší cestu do Poličky, Toulovcovy maštale pro dnešek mineme. Do Poličky dojíždíme v pohodě, je krásný prosluněný večer.
Pátek 23.7. 2004
Poslední celý den na Vysočině jsme si naplánovali bez kol. Po včerejší zkušenosti s počasím navštívíme Toulovcovy maštale a zámek v Nových Hradech raději autem. První naší zastávku děláme v Nových Hradech, malém, ne příliš pěkném městečku. Pravým opakem šedivých a nevzhledných domů je krásně opravený rokokový zámek, do jehož areálu vstupujeme nádhernou kovanou bránou, za níž je perfektně upravená francouzská zahrada. Ještě větším šokem pro nás je informace paní průvodkyně, že zámek před několika lety koupila nějaká (jméno si nepamatuji) rodina z Prahy, zámek opravují na vlastní náklady a o zahradu se stará syn majitelky. V areálu zámku je také "Zámecká hospůdka" se stylovým interiérem. Zámek na nás udělal velký dojem, jeho majitelům se podařil svým způsobem malý (VELKÝ) zázrak. Pak pokračujeme autem směrem na Budislav a kousek za Jarošovem zastavujeme u Toulovcovy rozhledny. Po včerejším dešti se stále drží mlžný opar a pohledy z rozhledny jsou omezené na nejbližší okolí. Za jasného počasí jsou prý vidět i Jeseníky. Vracíme se do auta a ještě kousek popojíždíme k Toulovcovým maštalím. Tady nás čeká celkem nenáročná pěší tůra mezi bizarními skalními útvary. My tady ještě navíc objevujeme obrovské lány borůvčí s obrovskými borůvkami. Ty byly! Potkali jsme zde i několik cyklistů, ale terén tady pro cyklistiku moc vhodný není, cesty jsou společné pro chodce i cyklisty a chodců je tu docela dost. Do Kuklíku se vracíme v podvečer, je nám trochu líto, že náš pobyt zde se chýlí ke konci. Mnoho krásných a zajímavých míst jsme tady viděli a ještě mnoho dalších zajímavých míst bychom chtěli navštívit. Určitě se sem ještě někdy vrátíme.