Točník a Zbiroh 7.5. 2006
Účastníci akce: Petr a Radka, Dana, Míra a Magda
Vloni byl po letech, kdy zde sídlila armáda, otevřen pro veřejnost zámek ve Zbirohu. Protože je od Plzně vzdálen "na dojezd (kola)", nemohli jsme ho při našich cyklotoulkách vynechat.
Dnešní trasa: Plzeň(vlakem) - Hořovice - Žebrák - Točník - Týček - Zbiroh - Chotětín - Drahoňův Újezd - Biskoupky - Vejvanov - Chomle - Radnice - Břasy - Vranovice - Darová - Nynice- Zruč - Plzeň ( - Račice - Křimice - Tlučná ).
Již při prvním pohledu z okna je jasné, že dnes budeme mít na cestu pěkné počasí. Vyjíždíme krátce po osmé směr plzeňské hlavní nádraží. Odtud jedeme do Hořovic vlakem. První kilometry našeho dnešního cykloputování směřují na hrad Točník, který je dominantou zdejšího kraje. Bohužel stojí na pěkném kopci a nám nezbývá, než k němu vyšlapat. Po cestě nahoru nemůžeme bez povšimnutí minout ohrady se stády ovcí a koz. Zvláštní pozornost (a nejen naši) poutal poutal statný kozel. Jedna okoloprocházející turistka o něm prohlásila: "Jé, ta koza má ale velké rohy!" a hned byla svým mužským doprovodem opravena, že to asi nebude koza ale kozel. Po namáhavém stoupání ke hradu s hrůzou zjišťujeme, že náš výkon byl zbytečný. Hrad obsadili filmaři a pro nás je tudíž nepřístupný. Nejsme jediní naštvaní. Útěchou nám bylo, že po chvíli vylezl ze své boudy medvěd, který zde žije v hradním příkopu. Pod hradem se ještě zastavujeme v cukrárně a doplňujeme energetické zásoby. Hrad Žebrák si prohlížíme jen z dálky, díky kozám (pod hradem Točník) jsme nabrali trochu zdržení. Mezi Žebrákem a Týčkem jedeme po silničce, ze které je krásný výhled na panorama Brd. Dnes je však viditelnost dost špatná, nad Brdy je silný mlžný opar. A už se blížíme ke Zbirohu. Na vysokém kopci nad městem svítí nově opravený zámek. A zase to bude do kopce! Ale stojí to zato. Exteriér zámku je nádherný, uprostřed nádvoří si prohlížíme kašnu, kocháme se okolní krajinou pohledem z terasy. Pochopitelně si dopřáváme i nějaké občerstvení (pivo a klobása). Do interiérů nejdeme, necháme si to na jindy, až nebude tak hezky. Při odjezdu ze zámku taťka zjišťuje první defekt. Celou cestu zpět až do Plzně pak ostatní neustále bude zdržovat dofoukáváním a posléze další výměnou duše. Chybami se člověk učí: "přehlédl", že má v plášti zapíchnutí hřebík (neměl brýle!). Příští postupný cíl jsou Biskoupky, kde je vyhlášená restaurace "Selský Dvůr". Cesta, na kterou se napojujeme v Chotětíně, vede krásným údolím potoka. Všude kvetou trnky, ovocné stromy a pampelišky. Pro oko je to krása, ale pro alergiky pohroma. Magda a já jsme se prosmrkaly, proslzely a prokýchaly zdárně až do Biskoupek. Tady si dopřávají naše bříška. Pak už nás čeká závěrečná pasáž dnešní cesty. Sjezdem mezi golfovým areálem "Darovanský Dvůr", se dostáváme k přívozu mezi Darovou a Nynicemi , Pak vyšlápnem jeden z posledních kopců a jsme ve Zruči. Odtud je to do Plzně jen kousek. Míra s Magdou pak pokračují až do Tlučné. Celkové hodnocení akce: ujeli jsme 72 km (Lepičovi 80 km), k žádnému zranění nedošlo, u jednoho kola se vinou jeho majitele objevovalo "chronické měknutí duše". Počasí bylo vynikající, sportovní a kulturní náplň (snad) uspokojila všechny zúčastněné. Cykloturistice ZDAR!