Jeseníky - Petříkov 24.7. - 31.7. 2004
Účastníci akce: Petr a Radka Buriánovi, Vašek a Jana Šrámkovi
Letos o jarních prázdninách jsme poprvé navštívili Petříkov nedaleko Ramzové. Protože se nám tu v zimě moc líbilo, chtěli jsme zdejší kraj poznat i v létě. Opět bydlíme u pana Dudy až na konci Petříkova. My jsme se sem přemístili z Kuklíku na Vysočině, Šrámci za námi přijeli z Plzně. Sjíždíme se v sobotu v odpoledních hodinách, po ubytování jdeme na prohlídku místních hospod. Pivo tu mají dobré.
Neděle 25.7. 2004
Trasa: Petříkov - Ostružná - Branná - Nové Losiny - Přemyslovské sedlo - Loučná nad Desnou - Velké Losiny - Žárová - Jindřichov - Branná - Ostružná - Petříkov.
Vyjíždíme do krásného rána, včera trochu sprchlo, ale dneska se na nás směje sluníčko. První část dnešní trasy vede převážně z kopce až do Branné. Tady si děláme zastávku na prohlídku zámku, který se právě opravuje, protože "jezeďáci" se na něm krutě podepsali. Pak pokračujeme dál podél říčky Branné až do Nových Losin. Tady přestává legrace, protože nás čeká nepříjemné stoupání na Přemyslovské sedlo dlouhé 3 km, odtud sjíždíme do Loučné nad Desnou. Po cestě se před námi otvírají nádherné výhledy na hlavní masív Hrubého Jeseníku. Za chvíli dorážíme do hlavního cíle dnešního dne Velkých Losin. Mají tu historickou expozici výroby ručního papíru, ale současně se zde ruční papír stále vyrábí. Toto muzeum však vynecháváme, mají až do večera plno. Jedeme se tedy podívat na zámek, tady už jsme úspěšnější. Zajímavost - v celém křídle zámku, kudy procházejí prohlídky, není rozvod elektrického proudu (kromě jediné místnosti). Pak ještě krátká prohlídka zámeckého parku a čeká nás cesta zpět. Musíme opět překonat kopce, které jsme přejížděli cestou sem. Jedeme přes Žárovou, tady nemůžeme minout dřevěný kostelík u místního hřbitova. Podle pana průvodce (kastelána?) v celé stavbě není jediný kovový hřebík. A pak do kopce, do kopce, do kopce, do.....Udělalo se pěkné vedro, a tak v Jindřichově vyhlížíme nějakou hospůdku, kde bychom mohli uhasit žízeň. Po chvíli hledání nacházíme, moc hospod tu tedy nemají. Po občerstvení pokračujeme dál, za Brannou najíždíme na značenou cyklotrasu, která vede po lesních zpevněných cestách až do Ostružné. Odtud je to do Petříkova "co by kamenem dohodil".
Pondělí 26.7. 2004
Trasa: Petříkov - Ramzová - Lipová-lázně - Jeseník - Čertovy kameny (po žluté tur. značce) - rozhledna Zlatý Chlum (po zelené tur. značce) - zpět na žlutou tur. značku - Rejvíz - Mechové jezírko - Dětřichov - Jeseník - Lipová-lázně - Ramzová - Petříkov.
Nedá se nic dělat, jsme v horách, a tak i dnes povede naše cesta do kopců. Začátek je pohodový, až do Jeseníku jedeme z kopce. Ovšem stoupání k rozhledně na Zlatém Chlumu stojí za to. Nejdříve jedeme po asfaltce, jejíž sklon je čím dál tím větší, pak začíná šotolina, která se kroutí v serpentinách, po ní dojíždíme k Čertovým kamenům. Tady cesta pro cyklisty víceméně končí, dál už kolo buď tlačíme nebo poponášíme. Nakonec kola odkládáme, vážeme ke stromu a šlapeme nahoru pěšky bez kol. Rozhledna je pěkně opravená, jsou z ní náramné pohledy, vidíme i Praděd. Bohužel foto chybí, máme pouze zdokumentováno na videu. Vracíme se ke kolům a pokračujeme po žluté turistické značce až na Rejvíz. Hospůdka s malovanými židlemi je dnes zavřená, bereme za vděk nedalekým bufetem. Dalším postupným cílem je Velké mechové jezírko. Je moc pěkné, připomíná nám jezírko na Chalupské slati na Šumavě. Pak nás čeká dlouhý sjezd po cyklostezce s písčitým povrchem a příčnými kanálky. Brzdy dostaly zabrat. Kopců bylo včera i dnes celkem dost, poslední dnešní stoupání do Ramzovského sedla nás stálo hodně sil. Ale všichni jsme to zvládli a večer jsme to šli spláchnout do "Reska" (hospoda v Petříkově).
Úterý 27.7. 2004
Pěší trasa: Petříkov - Paprsek - Smrk (nejvyšší vrchol Rychlebských hor) - Petříkov
Dnes máme "Den bez kol". Do míst, kam se chceme podívat, se na kole nedá jet. Stoupáme po cestě nad Petříkov, otvírá se před námi panorama Šeráku, Keprníku, Vozky. Tento pohled si pamatujeme ze zimy, ale ty smrčky nějak povyrostly! Ale ne, v zimě jsme stáli o 1,5 metru výše (na sněhu). Pokračujeme na Paprsek, tady si dáváme něco dobrého. Naši pohodu však naruší výprava postarších německých turistů, kteří jsou na náš vkus příliš hluční. Opouštíme Paprsek a směřujeme na Smrk. Tady potkáváme dvojici cyklistů, kteří se snaží dojet na Smrk na kolech. Nevíme, jestli je máme obdivovat nebo litovat, protože cesta je rozrytá od těžké lesní techniky a hodně podmáčená. Některé úseky sami těžko zdoláváme, obcházíme mokřiny, přelézáme padlé stromy. Dorážíme k hraničním patníkům a ejhle! Cyklisté už jsou tady. My ještě kousek pokračujeme po houpajících se podmáčených trsech trávy k posedu na vrcholu kopce, oni se vydávají na cestu zpět do Petříkova. Chvíli se kocháme pohledy na okolní kopce a do Polska, ale pěkně to tu fouká a začíná poprchávat. I my opouštíme Smrk a scházíme zpět do Petříkova.
Středa 28.7. 2004
Pěší trasa: Petříkov - Ramzová - Čerňava -Šerák - Jiřího chata - Keprník - Vozka - a zpět.
Protože na hřebenovku Hrubého Jeseníku se s koly nesmí, dnes opět vyrážíme pěšky. Na Ramzové s pohrdáním pozorujeme "takyturisty", kteří nasedají na sedačkovou lanovku a nechávají se vyvézt nahoru na Šerák. My to vyšlápneme pěšky! Jde se pěkně, moc turistů nepotkáváme. Ani to moc dlouho netrvalo a jsme nahoře. Tady to pěkně fouká, na chvíli se jdeme ohřát do Jiřího chaty a dáváme si teplou polívku. Původně byl naším cílem právě Šerák, ale nyní posunujeme naše možnosti a vyrážíme ještě pokořit Keprník. Na jeho vrcholu už to opravdu hodně fouká, docela to s námi cvičí. Přesto se chvíli kocháme pohledem na Praděd, Mravenečník s větrnou elektrárnou a vidíme i nádrž elektrárny Dlouhé stráně. A protože nejsme žádná "B", jdeme ještě pokořit Vozku. Ani jsme nečekali, že nám to bude tak pěkně šlapat. A pak nás čeká cesta zpátky, která docela rychle uběhla. Jedním z nejlepších zážitků dne byly borůvkové koláče, kterými jsme se pak nacpali v jedné z restaurací v Ramzové. Táta tam pro ně pak každý den jezdil (na kole).
Čtvrtek 29.7. 2004
Dneska máme "volný den". Rozhodlo za nás počasí, které si usmyslelo, že bude zlobit a zlobit a zlobit... Ráno při pohledu z okna jsme viděli místo modré oblohy šedivou a zanedlouho se přidal déšť. V posteli je nám docela dobře, alespoň si přečteme nějaké knížky, které jsme si sebou na dovolenou přivezli. Po obědě déšť ustal, mraky však stále hrozí. Nakonec se rozhodujeme pro krátkou procházku do blízkého okolí (kdyby zase začalo pršet). Beru sebou nádobu na borůvky, co kdyby jsme nějaké objevily. Borůvky jsme nejen objevili, ale docela dost jsme jich i natrhali a pěkně jsme se prošli. Den, který se původně zdál "ztracený", nakonec skončil moc pěkně. K večeři byly lívance s borůvkami.
Pátek 30.7. 2004
Trasa: autem do Karlovy Studánky - Hvězda - Ovčárna - vrchol Pradědu - chata Švýcárna - Červenohorské sedlo - okolo Velkého a Malého Klínu - Videlský kříž - autem zpět do Petříkova.
Probouzíme se do prosluněného rána, po včerejším dešti není ani památky. Dnes jsme se rozhodli zdolat nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku - Praděd. Kola nakládáme na auto a jedeme do Karlovy Studánky. Tady necháváme auto na parkovišti a dál vyrážíme "kolmo". Nejdříve si prohlížíme lázeňské městečko, je zde spousta lidí, kteří sedí u stolečků před kavárnami nebo se procházejí po zdejší hlavní ulici. Proto si jen letmo prohlížíme některé zajímavé stavby a raději ujíždíme pryč. Několik dalších kilometrů však vede pouze do kopce s průměrným stoupáním 12% (alespoň podle cedulí). Na Ovčárnu dojíždím úplně propocená. Ještěže mám sebou něco na převlečení, ze svlečených svršků vyždímám pěknou louži. Pak ještě jedno pivo na doplnění tekutin a jedeme na vrchol. Na silnici mezi Ovčárnou a vrcholem Pradědu je to jako na Václaváku a není se co divit. Konečně se zase udělalo "léto" a je parádní viditelnost, kterou si po zdolání vrcholu užíváme i my. Díváme se na kopce, kde jsme byli před několika dny, v dálce je vidět rozhledna na Zlatém Chlumu, odhadujeme, kde leží Rejvíz. Téměř na dosah ruky leží před námi horní nádrž elektrárny Dlouhé Stráně. Další krásné výhledy nás čekají cestou na Švýcárnu a dál na Červenohorské sedlo. Závrať v nás vzbuzuje pohled do údolí řeky Desné. Po dojezdu na Červenohorské sedlo si užila i naše břicha, objevili jsme tady bufet, kde prodávali vynikající, ale opravdu vynikající borůvkové koláče. Ne všichni cyklisté jsou však "na koláče". Po doporučení těchto koláčů dvěma kolegům cyklistům jsme zaslechli něco jako: "To by musely být s masem." No nic, my jsme si užili. Vydáváme se na další cestu, která proti původním prognózám vede do pěkných kopců. Objíždíme Velký a Malý Klín a opět se kocháme nádhernými výhledy. Na konci nás čeká nepříjemný prudký sjezd kroutící se v několika serpentinách. Opačným směrem to musí být "maso". Z Videlského sedla vysíláme rychlou spojku pro auto a pak už nás čeká jen přejezd do Petříkova. Večer probíráme zážitky z dnešního dne, kterých máme spoustu a jsou jeden krásnější než druhý.
Sobota 31.7. 2004
Poslední den v Petříkově a v Jeseníkách. Část dopoledne trávíme u kafíčka v příjemném rozhovoru s panem domácím a jeho paní. Dovídáme se spoustu zajímavostí z jejich života, něco o historii chaty, ve které bydlíme a také o různých událostech v Petříkově. Pak ještě vyrážíme na "rozlučkovou" jízdu do okolí. Přes Lipovou-lázně jedeme k Jeskyním na Pomezí. Prohlídka však trvá moc dlouho a nás dnes ještě čeká návrat do Plzně. Smutni se vracíme do Petříkova. Bylo nám tu moc dobře a bude se nám stýskat. Ahoj Jeseníky, snad někdy příště nashledanou!