Kladruby u Stříbra 22.4. 2006
Účastníci akce: Míra (senior) a Magda, Míra (junior), Franta, Petr a Radka, Pavel, Zdeněk, Ondra.
Po několik posledních dní se počasí předvedlo ve své nejlepší podobě a už jsme se těšili na víkend NA KOLO. Dnešní trasu připravil Míra (senior) a naplánoval ji opravdu moc hezky. Mysleli jsme, že už máme v okolí Plzně všechno proježděné, ale Míra nás (příjemně) překvapil.
Dnešní trasa: Plzeň - Radčice - Křimice - Vochov - Tlučná (společný start) - Nýřany - Kamenný Újezd - Blatnice - Hněvnice - Lhota u Stříbra - Kladruby (cíl výpravy) - Heřmanova Huť - Úherce - Myslinka - Kozolupy - Město Touškov - Malesice - Křimice - Plzeň (Buriáni) - Vochov - Tlučná (ostatní členové výpravy).
Probudili jsme se do krásného slunečného dne. Rosničkáři na dnešek předpovídali pro západní Čechy přeháňky a bouřky, ale zatím to tak nevypadá, naopak je krásně teplo. Letos poprvé jedeme v kraťasech a tričkách. Z Plzně vyjíždíme tři (Buriáni), s ostatními se setkáme v Tlučné. Tady nás čeká pohoštění paní domu (Magdy) - kafíčko a výborný ovocný dort. Zmizel tak rychle (Burián 4 kousky), že jsem ho ani nestačila vyfotit. Na sluníčku se sedělo moc pěkně, ale nás čekají kilometry v sedle kola. Cestou do Kladrub střídáme asfalt, polní cesty a lesní cesty, jedeme satelitními městečky, kde rostou nové domy jako houby po dešti, projíždíme typické vesnické návsi, míjíme krásně opravená Boží muka, v lese objevujeme velké mraveniště. Stále je na co se dívat. Těsně před Kladrubama potkáváme trojici na první pohled spokojených cyklistů-důchodců, kteří nás s úsměvem zdraví. Takhle bych si představovala důchod! Ale to už vjíždíme na nádvoří klášterního komplexu, jemuž vévodí poutní kostel Nanebevzetí P. Marie. Je tu nepříjemně rušno, nějaký zbohatlík tady má svatbu. Je tu neskutečné množství aut a hraje nahlas hudba, která se sem vůbec nehodí. Raději přejíždíme na druhý konec areálu a kocháme se krásami kostela a výhledy do nejbližšího okolí. V místní restauraci se pak někteří posilnili držkovkou a jiným stačilo jen pivo. Prohlídku areálu s odborným výkladem už všichni členové výpravy někdy v minulosti absolvovali, dnes ji tedy vynecháme. A je čas na zpáteční cestu. Začínáme dechberoucím výšlapem, pivo je v nohách pěkně cítit. Ale za chvíli již podjíždíme dálnici a sjíždíme k Heřmanově Huti. Před námi se otevřelo široké údolí, jehož středem vede dálnice z Plzně na Rozvadov, vidíme vesnice, kterými jsme projížděli dopoledne. My pokračujeme cestou podél dálnice, okolo nás v bezpečné vzdálenosti sviští auta a hřmí náklaďáky. Oázou klidu je pro nás náves v Úhercích, kde zastavujeme na další pivo. Pitný režim se musí dodržovat. Přitom si prohlížíme místní kostel. Je to impozantní stavba, ale bohužel poněkud zchátralá. Zde také zjišťujeme, že rosničkáři mají občas pravdu. Nad západním obzorem se objevují velmi tmavá mračna. Rychle nasedáme na kola a míříme dál. Kousek za Myslinkou nás chytají první kapky. Občas se i zableskne a zahřmí. Déšť postupně houstne, v Touškově využíváme podloubí domu při hlavní silnici. Poté, co déšť trochu polevil, pokračujeme dál. Do Křimic dojíždíme za sucha, ale za chvíli i tady začíná pršet. Nám už to nevadí, zde máme vedoucím výpravy naplánovanou povinnou občerstvovací zastávku v restauraci. Než jsme snědli hovězí polévku s játrovými knedlíčky, svíčkovou, biftek, rybí filé, .....a ovocné knedlíky, bylo venku dávno po dešti. Touto velmi příjemnou zastávkou náš společný výlet skončil. Buriáni se vydali do Plzně, ostatní čekala cesta do Tlučné. Dnes jsme opět prožili jeden pěkný den v příjemné společnosti a v sedle kola. Díky Míro!