Novopacko 9.6. - 11.6. 2006
Tato vícedenní cykloakce se zrodila z popudu Švestky, což je přezdívka jedné nadšené cykloturistky, pod kterou vystupuje na stránkách www.nakole.cz. A protože jejím domovem je právě kraj v Podkrkonoší, připravila v tomto kraji s pomocí svého manžela a kamarádky Hanky nádherné trasy pro své přátele "nákoláky".
Pátek 9.6. 2006
Před 16. hodinou nakládáme auto (kola, cyklovýbavu a nějaké to jídlo a pití) a jedeme vyzvednout Bejbísovi. Nakládáme další dvě kola a několik tašek a hlavně další dva cykloturisty. A pak už bereme směr na Novou Paku. Do kempu kousek od vsi a hradu Pecka dojíždíme po 19. hodině. Někteří účastníci akce už jsou tady, někteří přijíždějí až po nás. Nejdéle a s obavou čekáme na Michala a Kamilu, kteří sem jedou po "vlastní ose". Zvládli to a mají náš velký obdiv. Večer nám ještě Švestka sděluje nejnutnější informace a pak se věnujeme ochutnávání různých dobrot, které přivezli jednotliví účastníci (počínaje bábovkou až po salát z lososa). Protože se večer ochladilo, snažíme se vzdorovat chladu konzumací alkoholických nápojů. Pochopitelně přiměřenou, vždyť nás zítra čekají kilometry na kole.
Sobota 10.6. 2006
Ráno nás poněkud překvapilo počasí, které mělo být podle předpovědi relativně dobré. Bohužel nám do čaje při snídani začínají padat kapky. Ale my se nedáme a vyrážíme na trasu. Hlavními cíly dnešního dne jsou hrad Kumburk a kopec Tábor, na kterém stojí rozhledna. Projíždíme malebnými vesničkami, míjíme louky s čerstvě posekanou vonící trávou, okolo cest už se nalejvají třešně, na polích s obilím se červenají vlčí máky. Jedeme z kopce do kopce, doleva, doprava, ale téměř vůbec po rovině (ať už vertikálně či horizontálně). A protože hrady se většinou stavěly na kopcích, jedeme i na Kumburk pěkně do kopce. Posledních několik desítek metrů někteří z nás už kola raději tlačí. I to patří k cykloturistice. Z hradu je parádní rozhled na okolí. Vidíme nádherné panorama Krkonoš, část Jizerských hor s Ještědem a Černou Studnicí, Kozákov. Dále pokračujeme na Klapandu. Těšili jsme se na pivo, ale mají tu v hospodě svatbu a musíme si nechat zajít chuť. Dělíme se tady na dvě skupiny: "kocháče" a "náročnější". Kocháči se vydávají nejkratší cestou do Radimi, náročnější to berou oklikou přes kopec Tábor. Stoupání na tento kopec prověřilo naše fyzické i morální síly. O to větší zklamání nám přineslo zjištění, že rozhledna je z důvodu rekonstrukce zavřená. Tak jsme si alespoň dali něco dobrého k jídlu a pití. Dolů z vrcholu sjíždíme po turistické a cykloturistické značce. Cesta je to však náročná, místy musíme dolů z kola a pěkně po svých. Dále projíždíme městečkem Železnice, vesničkami Soběraz, Radim a Dřevěnice (kultovní místo všech českých volejbalistů). V hospodě Na špici se domáháme jídla, což viditelně dělá problémy obsluhujícímu personálu. Raději tedy pozorujeme hemžení drůbeže za hospodou. Pak trochu měníme původně naplánovanou trasu (hlavně z důvodů časových) a jedeme přímo do Lázní Bělohrad a pak nejkratší cestou do Pecky. Chceme navštívit akci "Dobývání hradu Pecka", ale pro neskutečné množství dalších návštěvníků to raději vzdáváme. Dobudeme hrad někdy jindy. Do kempu se vracíme příjemně unaveni (někteří více, někteří méně), počasí se po nevlídném ránu předvedlo daleko lépe. Večer se opět scházíme u "společné tabule", dobroty se nám ani nevejdou na stoly. Prostě si to tu "užíváme".
Neděle 11.6. 2006
Ráno je jako vymalované, snídáme pod krásně modrou oblohou, sluníčko na nás svítí a ptáci nám k tomu zpívají. Dnes bude krásný den. A my si ho ještě vylepšíme výjezdem na vrchol Zvičiny. První a pěkně rozdýchávací stoupání nás čeká hned na konci Pecky. Po zdolání tohoto kopce se před námi otvírá výhled na kopec Zvičina. Pane jo! To si mákneme! Čekají nás 3 km šlapání do kopce. Již po cestě vzhůru se kocháme pohledy na celé panorama Krkonoš. Je odtud vidět moc pěkně Sněžka. Na vrcholu Zvičiny opět nepříjemná zpráva (už si začínáme zvykat), rozhledna na Raisově chatě je uzavřena pro veřejnost (havarijní stav). Ale co, nám to nevadí, i tak jsou zde krásné výhledy. Pak nás čeká nádherný dlouhý sjezd do Třebihošti. Tady děláme občerstvovací zastávku. Nějaký komunikační šum zavinil, že nás tu čekali již včera a dneska pro nás žádné dobroty kromě kávy, limonády a nanuků nemají. Káva i nanuky nás osvěžili a pokračujeme dál. Čeká nás ještě několik "dokopců", několik "skopců" a přijíždíme k Pecce trochu z jiného směru, koukáme se na hrad shora. Při bližším ohledání zjišťujeme, že dnes na hradě žádný "přetlak" návštěvníků není a jedeme si ho prohlédnout. Na prohlídku s průvodcem není čas, musíme být do 15. hodiny v kempu, abychom uvolnili místo dalším návštěvníkům. Pak se ještě zastavujeme na náměstí v Pecce na oběd. Ale žádné nadšení v nás místní hospůdka nevyvolala. Asi byla včera také dobyta (nebo dobita?). Po návratu do kempu nastává okamžik, na který se nikdo z nás netěšil. Náš dvoudenní pobyt na Novopacku končí. Loučíme se a postupně odjíždíme. Moc se nám tu líbilo a každý z nás si bude dlouho v paměti uchovávat krásné zážitky, kterých tady bylo požehnaně.
Speciální poděkování
Děkujeme Švestce, Švestkoňovi a Hance za perfektně připravenou akci. Počínaje výběrem kempu přes pečlivé naplánování krásných tras až po precizní organizaci vlastních výletů. I to počasí vyšlo perfektně. Prostě NEMĚLO TO CHYBU! Ještě jednou děkujeme!