Stráž nad Nežárkou 8.9. - 10.9. 2006
Už od zimy se na stránkách www.NaKole.cz objevovala diskuse o dalším "nakoláckém" srazu, tentokrát ve Stráži nad Nežárkou. Původně jsme se ani nechtěli zúčastnit, protože Petrovi se termín překrýval se sportovními hrami jeho zaměstnavatele (MF) a já jsem samotná jet nechtěla. Když jsem si ale přečetla, kdo všechno na srazu bude a že se tam budou slavit Kolínovy 30-tiny, bylo rozhodnuto. Uděláme si s taťkou každý svůj víkendový sportovní program.
Pátek 8.9. 2006
Sraz oficiálně začínal už ve čtvrtek večer, ale to se mě bohužel netýkalo. Vyrazila jsem až v pátek rovnou z práce na vlak.
Dnešní trasa: Plzeň - Veselí nad Lužnicí (vlakem) - Drahov - Vřesná - Nitovice - Řehořičky - Cikar - Jemčina - Stradinka - Nový Řadov (dětský tábor - ubytování).
Cesta od vlaku do tábora byla vysloveně kochací a moc jsem si jí užívala. Okolo mě louky, rybníky, lesy, krásné ticho a hlavně - ŽÁDNÉ DĚTI! Akorát když jsem chtěla fotit a zastavila, zaútočilo na mě ihned hejno komárů. Takže jsem udělala všehovšudy jednu fotku. Jako prvního jsem v táboře potkala Airlina, hlavního organizátora akce. Myslím, že byl docela potěšen, že jsem dorazila. V dalších dnech už z toho asi takovou radost neměl (hi,hi). A pak začalo vítání s ostatními: s radkou, Švestkou, Švestkoněm, Bejbísem, Miladou, Kominíkem, wewerkou, Banánovníkem, Matyxem, Yarisem, Milkou, Strejdou Liborem, Jardou, Hankou, vettem a cami. A pochopitelně tu byly i nové tváře, které jsem si teprve musela přiřadit ke známým nickům: mirekbik, alvp, Ligi, Radek, Míra.l, Jarda Švestkajda, Zdeněk, Peldy a Navara (určitě jsem na někoho zapomněla, ale na koho?). A jako bonbónek na dortu kompletní rodinka Vrtalů: Václav, Jitka, Vendulka a Anička. Václav s Jitkou jsou vlastně naši "rodiče", protože oni provozují "Nakolácké" stránky. Večer pak ještě dorazili Kolíni. Tomáš byl poněkud rozmrzen, protože hned ráno zase museli zpátky, neb pracovní povinnosti nepočkají. Snad ho oslava jeho 30. narozenin alespoň trochu rozveselila. Jak moc, to bohužel nevím, protože na mě dolehla únava z předchozí noci, kterou jsem většinou strávila na WC a celodenní hladovka jednomu taky moc sil nepřidá. A zítra nás čeká náročná etapa.
Sobota 9.9. 2006
Ráno se probouzím do slunečného ale pěkně chladného rána. Venku u stolečků už posedávají u kouřících hrnků s čajem či kávou nedospavci. Dnes nás čeká trasa směrem na východ, hlavní cíl je hrad Landštejn. Kochací trasa vede okolo rybníků mezi Stráží n. N.a Veselím n. L. Po snídani a nutné technické či jiné přípravě vyrážíme.
Dnešní trasa: Nový Řadov - Stráž n. N. - Lásenice - Sedlo - Nový Vojířov - Nová Bystřice - Klášter - Landštejn - Staré Město pod Landštejnem (po cyklosstezce) - Klášter - Albeř - Nová Bystřice - Peršlák - po Bystřické cestě do Libořez - Mníšek - Stráž n. N.- Nový Řadov. (83 km)
Do Stráže jedeme po hlavní silnici s docela silným provozem, na náměstí si ještě někdo dokupuje Tatranky a pak zamíříme do terénu. Ach jo! Jako obvykle mám problémy a musí se na mě čekat. A tak to bude vypadat téměř celý den. Jako osobní strážci se u mě střídají Radka, Airline a Kominík. Na silnici už to jde lépe, ale pořád dělám "sběrný autobus". V Nové Bystřici děláme první osvěžovací a posilňovací zastávku a sušíme se a vyhříváme na sluníčku (teda jak kdo). Pak pokračujeme přes Klášter na hrad Landštejn. Ještě před tím se však zastavujeme u tzv. řopíků, bunkrů z 2. světové války. A pak vzhůru na Landštejn. Tady se odehrála jakási veselá příhoda, jejíž hlavní hrdinkou byla Radka. Bohužel jsem u toho nebyla (ještě jsem někde supěla v kopci), ale pochopila jsem z popisu akce, že Radka PŘEHLÉDLA Landštejn a ostatní přesvědčovala, že leží úplně jinde a je to celkem nezajímavá zřícenina. Tím poskytla ostatním vděčné téma nejen na zbytek dne. Po sjezdu do Starého Města pod Landštejnem měníme směr a začínáme se vracet. V Albeři děláme druhou posilňovací přestávku. Místo bylo vybráno dobře, protože od hospody je vidět na trať, po které za chvíli projíždí vláček tažený parní lokomotivou. Všichni zuřivě fotíme.Po obědě míříme do Nové Bystřice, kterou pouze projedeme a hurá na Peršlák. Tady se někteří snažili najít hraniční kámen, který označuje nejsevernější bod Rakouska. Mám pocit, že moc úspěšní nebyli. Po lesních zpevněných cestách dojíždíme do Libořez a odtud je to jen kousek do Stráže n. N. Večer je naplánován táborák a opékání klobásek. Se západem slunce se prudce ochladilo a ač sedíme u ohně, halíme se do mnoha vrstev oděvů. Airline slavnostně zakončuje tento sraz, protože někteří musí odjet již zítra ráno. Zima a chlad na nás útočí a tak se před ním schováváme do pánských sprch, které jsou příjemně vyhřáté díky bojlerům s teplou vodou. I nálada a atmosféra jsou velmi příjemné, vedou se veselé i lehce lechtivé řeči. Příjemné zakončení dnešního dne, které se poněkud protáhlo.
Neděle 10.9. 2006
Dnešní ráno je obtiskem včerejšího. Slunce a chladno. Po snídani se někteří chystají na kola, ale jiní se již připravují na odjezd. Loučíme se s nimi a pak vyrážíme.
Dnešní trasa: Nový Řadov - Stráž n. N. - Šimanov - Jemčina - Evženovo údolí - Karštejn - Metel - Spálená - po zelené tur. značce podél Nežárky - Novosedly n. N. - Mláka - Nový Řadov. (37 km)
Dnešní krátká trasa je "rozlučková". Někteří se od nás v jejím průběhu oddělí a pojedou domů po vlastní ose nebo zamíří na vlak. Konečně mám možnost vidět Švestkojc tandem v akci. Pěkně to na něm mastí, nedá se to ani vyfotit. V Evženově údolí děláme první kávo-pivní zastávku. Zpočátku to vypadalo, že o nás ani nestojí (viz Jára Cimrman "Hospoda na mýtince"), ale Airline svojí výřečností situaci vyřešil a občerstvení nám bylo poskytnuto. Po dojetí na Metel se naše skupina opět zmenšuje, tady se někteří oddělují. Ale mají tady dobré klobásy a k tomu pivko, mňam. Potom nás čeká cesta podél Nežárky. Protože nás trochu tlačí čas, jedeme na moje poměry docela rychle, opět vlaji na konci pelotonu. Občas bych se chtěla zastavit a něco vyfotit, ale to už bych je nedohnala. Poslední velkou zastávku děláme v Novosedlích n. Nežárkou. Poslední oběd ve společnosti "Nákoláků". A ještě poslední foto neúplné skupiny. Po návratu do tábora už jenom naložit kola, absolvovat nejnutnější hygienu a pak domů.
Závěrem: Jsem moc ráda, že jsem se mohla tohoto srazu účastnit. Velký dík patří Airlinovi a všem, kdo se na organizaci podíleli. I počasí bylo na objednávku, i když ti, co spali v chatkách, se mnou možná souhlasit nebudou. Už teď se těším na příští setkání, které bude na Plzeňsku a budeme ho připravovat s Bejbísem. Snad to dokážeme taky tak dobře.