Žďár u Rokycan - květen 2005
Účastníci akce: Petr a Radka Buriánovi, Pavel Burián, Franta a Dana Berkovi, Luboš a Lída Střelcovi, Míra a Magda Lepičovi a Jirka Markvart.
Kousek za Rokycanama ční mezi ostatními kopci ostrý kužel kopce Žďár. Před několika lety jsme ho pokořili poprvé a dodnes vzpomínáme na krásné vyhlídky na okolí z jeho vrcholu. Proto jsme se letos rozhodli tento kopec opět zdolat spolu s několika našimi (cyklo)přáteli. Počasí nám vyloženě přálo, nebylo ani horko ani zima, po obloze pluly bílé obláčky. Ideální cyklistické počasí. Celá skupina cyklistů se postupně sjížděla a v Červeném Hrádku na kraji Plzně se jako poslední přidal Jirka Markvart. Pak už jsme vyrazili po značené cyklotrase na Kyšice, Ejpovice a Rokycany. Tady jsme se v hospůdce u zimního stadionu posílili před další cestou, která měla prověřit naše fyzické a morální kvality. Čekalo na nás nepříjemné a dlouhé stoupání po lesní cestě až téměř na vrchol Žďáru (po červené turistické značce). Někteří borci vydupali kopec na jeden zátah, jiní si udělali několik přestávek a někteří prokládali cyklistické pasáže turistickými. Po cestě jsme si ještě stačili všimnout nebývalého množství rojících se mravenců. V některých úsecích cesty se ani z kola slézt nedalo, stoupnout nohou na zem znamenalo být okamžitě terčem mravenců. Naopak jsme přidávali na rychlosti a kontrolovali kola, zda na nich nějaký ten mravenec nejede "na černo". Nakonec všichni účastníci kopec pokořili. Na úplný vrchol jsme museli dojít pěšky a tady pak nastala fáze kochání. Otevřely se před námi výhledy na Radeč a další kopce severních Brd. Předseda (Luboš) si zde přátelsky pohovořil s několika turisty - důchodci, kteří se ho snažili přesvědčit o výhodách (organizované) turistiky ve vyšším věku. My ostatní jsme se dobře bavili při poslechu některých argumentů, kterými se navzájem přesvědčovali. A pak nastal čas na cestu zpět. Dolů jsme sjížděli či vedli kola po červené turistické značce, která místy nebyla pro kola sjízdná. Přes Hůrky, Svojkovice a Volduchy jsme dojeli do Oseka, kde máme vyhlédnutou hospůdku u hřiště. Tady proběhla druhá "posilovací" přestávka. S plnými bříšky jsme přes Vitinku, Bušovice, Smědčice, Chrást, Dolany a Zruč dojeli do Plzně. Většina účastníků byla s dnešní akcí spokojena. Bohužel někteří jedinci podcenili fyzickou přípravu na akci a měli problém trasu dokončit, jiní zase využívali přebytek fyzických sil jiných účastníků akce. Ale co nás nezabije, to nás posílí, a už se těšíme na další cyklovýlety.